Charita

Charita je taková úzce významová možnost překladu slova “fundraising”. Ale asi to v globále vystihuje, když si odmyslíte ten přídech lítosti a bezmoci.

Ve čtvrtek jsme se zúčastnili jedné takové charitativní akce. Ale co vám budu bulíkovat, byla to normální velká párty, kde pivo teklo proudem, tančilo se, zpívalo a strašně hodně jedlo. A to všechno proto, aby se vybralo co nejvíc peněz na rehabilitaci našeho kamaráda, co před pár měsíci ochrnul… snad ne natrvalo. Jen na lístcích do tomboly se vybralo příjemných a až skoro neuvěřitelných minimálně 40 000 Kč

Je to sekunda, která člověku změní život. Neříkám, že zničí, nemusí to být nutně tak, že bez pohyblivých nohou je najednou člověk nic a jeho život nestojí za nic. Ještě krátce po té jarní motocyklové nehodě v poušti se doufalo v rychlé uzdravení – i přes rozdrcený obratel a pravou stehenní kost, utrženou ledvinu, prasklou plíci a zlámaná žebra. Helma i profi motorkářský oblek zabránily ještě větším zraněním a asi zachránily Frankovi život, stejně jako jeho kamarádi na místě a rychlá helikoptéra přistávající v silném větru na kraji duny. Operaci páteře se nakonec podrobil v Hamadu v Doze, a právě tady byla naděje, že možná (ale jenom možná) se uvolněním úlomků už neexistujícího obratle (T12) uvolní překážka a cit se navrátí. Nenavrátil, a tak se Frank (teď už doma v Austrálii) učí, jak žít jako paraplegik. Ne, že by nevěřil, že mu (viditelně ne-přerušená) mícha znovu nezačne fungovat, ale prostě proto, že to nebude hned. Bere to jako výzvu a my všichni tenhle přístup nemůžeme neobdivovat.

Na začátku párty se promítalo video, v němž se Frank nezapomněl pochlubit, že má v sobě víc šroubů, než skříň z Ikey Má se fajn a houževnatě rehabilituje.

Já s Liss jsme se zatím pustily do prodávání lístků do tomboly. Do té se organizátorům podařilo od “sponzorů” dostat úplně fantastické ceny typu Blackberry a jiné mobily, tiskárny, poukázky do restaurací, hodiny ve fitku a jiné… Lákavé a i když nevyhrajete, tak co – o tom to nebylo. Ale už i ta sranda u losování za to stála. Ozývalo se samé “Shit” (většinou), “Yeeeeeeeeeees” a “Merde” – čistě podle jazykového zastoupení aktuálních účastníků a jejich čísel. Taky jsme nic nevyhráli

Grilování na dvoře Dive Clubu bylo teda peklo… večer 35 stupňů a oheň hořel a zatápěl nám pod tak už zpocené zadky. Asi se zas na léto dvorek pěkně zavře, dokud nebude příznivěji.

Celkově ale akce byla skvělá. Dorazilo asi 120 lidí, hrál a zpíval Glen Henderson (viděli jsme ho už i v jedné divadelní produkci a byl samozřejmě asi o 5 kategorií výš, než všichni ostatní :), maso se jedlo rukama (chyběly nože), do toho průběžně docházel led (snad i pivo se pilo s ledem, aby chvíli vydrželo studené) a ještě v půl 11, kdy jsme odcházeli celý klub drnčel a bzučel zábavou. Velmi hezká charita