Al Ashat

Výprava do neznáma, na katarské ostrovy Al Ashat, se nakonec přece jenom minulý víkend uskutečnila. Předpověď počasí sice nebyla nejrůžovější a ještě ve středu to vypadalo tak padesát na padesát, že se pojede. Ani hladina moře v pátek v 7 ráno nenaznačovala, že by to člověk našeho ražení přežil bez Kinedrylu, ale byli jsme už v maríně, ládovali do lodi bomby, tašky s potápěcíma věcma, coolboxy s jídlem a vodou, foťáky i lidi. Moře houpalo jak zběsilý a nárazy při každém dopadu z vlny byly dost nepříjemný – na sedací aparát i žaludek. Zaregistrovali jsme se u Coast Guard a vyjeli do mezinárodních vod. Jelo nás kolem 25 na 4 lodích – koordinace takové flotily už není nejlehčí, obzvlášť, když jedna z lodí začla nabírat vodu.

Po nekonečných 3 hodinách (!), kdy většina osádky upadala do polospánku až tuhosti, jsme dorazili na dohledu ostrovů Al Ashat. Nacházejí se asi 8 námořních mil od Mesaieedu (Umm Said) na jihu Kataru a kdybychom měli možnost vyjet lodí až odtamtud (a nemuseli do maríny v Doze), byli bysme tam za půl hodiny! Já ty lodě fakt moc nemusím, tak mě to nakrklo

Al Ashat tvoří dva větší ostrovy v pravém slova smyslu a několik skal vykukujících nad vodu a poskytující dodatečné útočiště rezidenčnímu ptactvu.

Už skrz hladinu na nás bohužel začly svítit bílé hlavy medůz. Kurnik šopa – už v květnu? Po chvíli padlo rozhodnutí zakotvit, vynosit “civilní” věci na pevninu a uskutečnit ponory víceméně ze břehu s kitováním na lodi a slezem po žebříků (přece jenom tam bylo docela mělko na ňákou akrobacii :-).

O ponorech toho řeknu jenom málo, kdybyste chtěli hodně, tak bych si to musela asi vymyslet. Podvodní svět zde tvoří všehovšudy písečné dno (to všeobecně nevěstí nic dobrého), pár korálů, mořští hadi, barakudy, pár osamocených korálových rybek a momentálně asi trilión medůz. Už jsem loni psala, že tu máme ten typ s malou plochou hlavou (asi 8 cm v průměru) s obyčejně tak metr a půl až dvoumetrovými “chapadly” (nebo jak se tomu říká). Většina ponoru teda probíhá slalomovým způsobem mezi medůzami a jejich žahadly – člověk musí dávat pozor každé kopnutí a kontinuálně kontrolovat celý 4D prostor kolem sebe. Víceméně jsme to přežili bez přímého žahnutí, i když jsme se nakonec hnusně požahali od kotevního lana, když jsme ho smotávali při sobotním odjezdu.

V pátek odpoledne jsme rozbalili stany, grily, coolboxy s jídlem, spacáky a všelijaké civilizační harampádí a založili naše stanové městečko. Al Ashat má krásný jemňoučký písek a je to přírodní rezervace, takže pro vstup je potřeba speciální povolení. Obrovskou výhodou stanování zde oproti Inland Sea je absolutní nepřítomnost Land Cruiserů a jiných hovadsky rachotících vymožeností. Noc tu byla tichá a klidná, slyšeli jsme jenom z povzdálí pozvolna se rozpouštějící skupinky diskutujících a nárazy vln pár metrů vzdáleného moře. Výhled na hvězdy nad námi rušil snad jen neuvěřitelně zářící měsíc – zas jedna z těch nocí, kdy vůbec nepotřebujete baterku a ještě házíte na zem jasný stín. Jediným narušitelem byla v noci coast guard, která nám přišla vynadat, co tam děláme (před pár hodinami předané povolení bylo asi zapomenuto).

Celkově vzato se tenhle výlet vydařil po organizační a relaxační stránce, z hlediska potápění je to pro mě spíš ztracená lokalita. Budu doufat, že na Inland Sea aspoň ty mrchy žahavý ještě chvíli nedorazí.