Zdravověda pokračuje

Zachraňovat lidi z vody je jedna věc, jejich diagnóza je sprostě jednoduchá (i když samozřejmě na pláži se může stát hromada dalších věcí). Abychom ale uměli lidem pomoct i jinak a jinde, vetřeli jsme se na suchozemský kurz první pomoci, který pořádá místní nemocnice Hamad. 8 hodin obvazů, masáží srdce, umělého dýchání a skoro živá zkouška defibrilátoru. No sranda to byla – dokud totiž nejde o život, jde o … trénink :).

(Stejně si ale myslím, že kdybych fakt připnula někomu na hrudník defibrilátor a zmáčkla červené tlačítko, že mě přihlížející zneškodněj :-D. Certifikace necertifikace :)).

Trocha strašidelné statistiky na úvod:

• Mozek vydrží bez vzduchu 4 – 6 minut (žádná sláva, co?), pak buňky nenávratně odumírají.
• Při zástavě srdce je nutné začít s masáží a umělým dýcháním během prvních 2 minut! (do té doby musíte stihnout vůbec zjistit, že se něco stalo, a zavolat záchranku). Šance na přežití je pak slušných 40 – 60 % (konkrétně podle příčiny zástavy). Každou MINUTU klesá šance na přežití o 10 %. I 5 minut je moc a dřív tam skutečně profíky v houkající sanitce nečekejte – statistika pro Prahu.
• V 90 % případů není možné srdce “nahodit” jen masáží (a já jsem myslela, že joo, duh), čili to ani není její hlavní účel, hlavní cíl je dočasně zajistit aspoň částečný oběh krve a kyslíku.

V sobotu před osmou ráno jsme naklusali do Hamad International Training Center, které vyučuje sestřičky a budoucí sestřičky, vojáky a pracovníky veřejných služeb, aby jenom nepřihlíželi, když se něco semele.

Den se skládal z několika přednášek proloženým praktickými úlohami. Vyučující se přitom nezaměřovali jenom na první pomoc samotnou, ale třeba taky na to, co je potřeba záchrance nahlásit (sami na těch linkách operují, takže věděli přesně, co volajícím nejde) nebo jak vůbec přistupovat k místu nehody. A taky na to, jak vůbec může muž v arabské zemi pomoci ženě… hádáte správně, že rozhodně ne vždy. Tyhle části byly zajímavé hlavně proto, že obsahovaly ty informace z terénu a skutečně se dalo zeptat na cokoliv. A ty příběhy ze života by často u čtenářů beletrie skutečně neprošly :-).

Začínalo se od nejhoršího, tj. zástavou srdce, kdy jde skutečně o minuty. Po teoretické přednášce o srdci a příčinách jeho nefungování, jsme se rozdělili do skupin a každý jsme na anatomických figurínách trénovali celý scénář od “nalezení pacienta” až po “příjezd sanitky”. Pacient přitom mohl být kdokoli od dospěláka přes dítě až po úplně malý miminko. Anatomický :(.

Trénovali jsme taky použití defibrilátoru (na to jsem se ostatně nechala zlákat na celej tenhle kurz – že bych musela každý rok dlahovat smradlavý nohy, na to mě neužije :-P). Tenhle typ AED teď budete ve veřejných budovách vidět čím dál čím častěji. Na dveřích budovy bývají označeny:

Tyhle mašiny jsou určené pro normální laickou veřejnost, takže jsou chytřejší než my všichni dohromady :). Stačí je po rozpoznání zástavy, uvolnění dýchacích cest a zavolání záchranky přilepit pacientovi na hrudník. Krabička pak chvíli analyzuje tep a v případě, že usoudí, že srdce fibriluje (což asi dělá, když toho pacienta nenajdete až na druhý den), nabije se a vyzve uživatele, aby stiskl tlačítko šoku. THE BIG RED BUTTON :-D. Šokem se zastaví srdce (jestli už nezačali, tak TEĎ začnou přihlížející vyšilovat) a vyzve záchranáře, aby pokračoval v masáži srdce a umělém dýchání. Po každé sekvenci znovu zanalyzuje oběh a cyklus se opakuje až do příjezdu paramediků.

Další část programu byla věnována krvácení, to by byl řekněme zabiják č. 2, hlavně v případech tepenného vystřikování do metrové vzdálenosti. Učili jsme se obvazovat různá místa na těle (třeba rány na krku jsou obzvláště “tricky”) nebo hledat tepny… hlavně ty v tříslech jsou od cizího člověka takový lehký zásah do soukromí, pacient v bezvědomí je v tomhle případě mnohem výhodnější situace :).

Pokračovalo se zlomeninami a popáleninami a ostatními “obyčejnými”, nebo prostě ne přímo smrtelnými, úrazy. Tam už je to ta slavná hra s dlahami ze smetáku a přenášením pacienta (zpravidla pro pobavení davu toho nejtlustějšího; mně si vybere skutečně jen zbabělec), tady už je to v klidu, přinejhorším ho ta zlomená noha bude bolet o 10 minut dýl a posléze vám nepoděkuje, ale nabančí.

V závěru dne jsme si ještě střihli test, po kterém jsme všichni získali certifikát a kartičku, se kterou teď můžeme 2 roky mávat na doktory a policisty, když nás budou chtít zabásnout, že někomu bolavýmu pomáháme (jooo, tady je jinak možný všecko).