Totální tenis II.

Jestli čtete iDnes a spol., tak asi fakt nevíte, jak to všechno dopadlo. My, po víc jak 12 hodinách na oranžových židličkách, jsme predikovali výsledek velmi přesně. Ale taky pár postřehů z diváckého pohledu a amatérské fotky na Picasse.

Na úvod tedy anonci vítězky – jasná Maria Šarapovová. Vyhrála 400 tisic dolarů, zlatého sokola (jako chlapi), ale k němu ještě zlatého oryxe (což je taková arabská strašně vzácná antilopa). Nakonec jí fousáči přivezli ještě Harleye (!), se kterým nejdřív nevěděla, jestli to myslej vážně… a pak diplomaticky prohlásila, že snad pro tu věc najde místo v garáži.

Ačkoliv se o tom píše ještě míň jak o turnaji někde v Arábii, čtyřhru vyhrála Květa Peschkeová s Rennae Stubbs.

Jak se ukázalo, je Qatar Total Open jedním z velkých a důležitých turnajů WTA Tour a nadále roste. Má velkou finanční podporu a postupně si vydobývá i prestiž – což je jasně vidět na účasti. Kromě toho bude Doha v listopadu hostit také závěrečný šampionát WTA Tour s prize money skoro 4,5 milionu dolarů!

Takže tolik strohé informace. Dále subjektivní bláboly.

Všimněte si někdy, jak lidi na tenise NIKDY nekorzují mezi sedačkami. Domnívala jsem se, že je to kultivovaností divácké základny, ale chyba lávky. U vstupů do úseků jsou chlapíci, co maximálně 3x za set (a to vždycky jen když hráčky sedí) pustí hrstku nahromadivších se diváků. Vytváří to zajímavé mačkanice, kdy se u vchodu buď snažíte koutkem oka zahlédnout, co se děje na kurtu, nebo se snažíte s kamennou tváří držet si místo, aby se na vás při dalším připuštění dostalo

Pochopila jsem taky, proč na grand slamech sedí na většině turnajů jenom pár znuděně vypadajících lidí a proč si dovolí spolu povídat! Začíná se fakt brzy, v Doze třeba ve 3, takže člověk se musí někde ulejt, aby to stihl… čili my jsme většinou dorazili nejdřív na zápas od 6. Tak jsme prošvihli třeba vyřazení Lucie Šafářové, jediné singlové české hráčky na startovní listině. Tu jsme si aspoň trošku vynahradili, když se s Verou Zvonarevou dostala do semifinále čtyřhry, kde ale prohrály.

Na “řadových” zápasech (čili první až xté kolo tak do čtvrtfinále) je taky fajn, že jsou velmi neformální. Přijdou na ně jen opravdoví fanoušci, tleská se spíš tak obezřetně a hráčky nejsou nějak přehnaně nervózní a reagují na všechno přátelsky a s úsměvem. Třeba “Come on, Maria”, která měla začít hrát až za hodinu, se nevyrovnaně hrající, ale fyzicky namakaná Dominika Cibulková upřímně zasmála

Co se mi naopak nelíbilo, bylo to, že hodně lidí tu bralo tenis jako “dinner & show”… čili napucli se za šustění a mlaskání, vyhodili zbytky pod sedačku a zbytek setu se nudili, klábosili, nebo telefonovali (!) a při první příležitosti se pokusili zmizet.

V globále se mi to líbilo strašně moc. Nemáme totiž žádný sportovní kanál (kromě arabské Al Jazeera Sport), a tak mám asi akutní nedostatek svých oblíbených tenisů, krasobruslení, atletik, gymnastik a skoků do vody. Číst mě o tom moc nebaví, na YouTube nemám přes někdy extra pomalý internet nervy… a tak to už vypadá, že propásnu celou generaci sportovců, nebo co. Ale snad po nich přijdou další a třeba přijedou za náma do Dohy