Daj-li mi medaili?

Nedaj. Opravdu žádná hranatá medaile z Halového mistrovství světa v atletice 2010 z Dohy do Čech neputovala. Viděli jsme skoro všechny závody, krom pár posledních, kde arabský smysl pro organizaci opět zvítězil nad zdravým rozumem.

Šebrle se trápil a nadával na vymraženou halu, Svoboda Američany ani Kubánce nepředběhl, výškařka Straková stěží zdolala základní výšku a Jakub Holuša se fantasticky prosprintoval na 2. místo, akorát že jenom v kvalifikaci. Asi jsme málo fandili, nebo co?

Pochodeň ve “Sport City”

Aspire Dome, největší indoorová hala tohoto typu na světě

Trapností nad trapnost byl nástup vlajek, u něhož se mohutně tleskalo katarským závodníkům s převážně africkými jmény (jak Ivan trefně poznamenal po vítězství dvou Keňanů v závodě na 3000 metrů, bude katarských závodníků příště nejmíň o 2 více :-)), Američanům, Číňanům a všem možným Arabům, ale ještě mohutněji se bučelo u nástupu izraelské vlajky. Pozice tohoto vlajkonoše skutečně musela jít na dračku, neprůstřelná vesta jako bonus…

V otevíracím ceremoniálu, který se poněkud zvláštně uskutečnil až na konci 1. dne, zase hrála katarská vojenská kapela… na dudy! Přivítání v Irsku asi.

Ještě vtipnější mi ale připadaly komentáře některých českých médií a fanoušků, jak je strašně divné, že se v Doze koná právě halové mistrovství, když je tu tak příjemně teplo… asi zapomněli, že u halového šampionátu se to jaksi předpokládá – bez ohledu na přízeň nebo nepřízeň počasí. Letní olympiádu Doha taky nedostane, na tu je tu zas moc horko (leda by komisi ukecali, že únor je už přece dávno léto), tak co mají dělat :-).

Česká vlajka

Svobodův rozběh v 1. kole, doběhl 3. (myslím)

Kdepak je konec strejdovi Romanovi?

Opravdu veselé výškařky po finálovém závodě.

Atmosféra v hale byla skvělá. A fandilo se všemu, co člověk najednou na tak malém prostoru stíhal sledovat, když prakticky nepřetržitě někam padala vymakaná těla z neuvěřitelných výšek a vzdáleností, běžci svištěli nezdravou rychlostí nebo koule uletěla až na hranici vytyčené klece. Uff, oštěpem se v hale naštěstí nehází :-).