STK

Tak už máme to naše “ice-blue” Sorento 3 roky, a to je pro katarská auta zásadní okamžik, protože dostanou povolení k provozu na silnici pro další rok pouze po technické kontrole. Takže nás čekala obávaná a skoro měsíc odsouvaná cesta na STK.

Teď je to ale jedna z mých dalších nových “řidičských” dovedností, která se v žádné autoškole neučí. Hned vedle “kde jsem k sakru to auto zaparkovala” nebo “jak že se obsluhuje ta automatická myčka” :).

Nárazník máme po ramadánové nehodě kompletně vyměněný, ale stejně se nám nějak záhadně objevil škrábanec na nárazníku zadním a na bočních dveřích. Proč řeším droboučké škrábance? Protože když se nebudou na kontrole pozdávat, pošlou mě na policii vyřídit si nejdříve pojistnou událost! Problém není ani tak v hledání viníka nebo nějakém řešením kompenzací, ale v tom, že by mě to stálo extra cestu do industriální zóny. A tam při mém štěstí strávím 6 hodin, než mi to někdo ZAMALUJE. Nechci! Ale jestli má žena v Kataru nějakou výhodu, tak je to relativně vysoká spolehlivost “ukecávání” a předností v převážně mužském světě. A tak jsem zamířila rovnou do Wakry.

Stanici jsem našla rychle, i když se mi nechtělo věřit, že se opravdu nachází přímo před chodem do hlavní městské mešity. (Asi aby to bylo pod autorizovaným dohledem?) Ale přehlédnutelné je to snadno. Za křoviskem je umístěna jedna větší budka – skoro bych řekla velká maringotka, což je “ofis” s “kapitánem” – a pak jeden přístřešek, kde probíhá samotná kontrola.

Na tyhle předpotopní podmínky to ale probíhá už docela organizovaně. Auta se řadí za sebou do fronty, která se na povel zastaví a řidiči z předních aut zamíří do ofisu. Fronta zatím stojí. V maringotce zatím proběhnou přihlášky ke kontrole a  drobná platba a štrůdl aut se zase o pár míst posune, jak se přihlášení řadí do kontrolní fronty. 2 minuty.

Tady už si mně hbitě převzal chlapík a zkušenými pohyby zkontroloval číslo motoru, číslo na autě, bezpečnostní pásy, ujeté kilometry… škrábance (nic podezřelého na nich neshledal) a pak chvíli hledal povinný hasičák, než mě odškrtl k posunu. 30 sekund.

Pak si ode mě další chlapík převzal auto už kompletně a jel se s ním vyblbnout na trenažéru. Pěkná práce, říkala jsem si. Ale člověk je nakonec rád, že takovou kontrolu brždění a smyků má a ta mašina na kolech stále funguje podle plánu. Když se pán povozil, zaparkovala jsem opodál a mazala zase do ofisu, kde mi kapitán k mému uspokojení vydal lejstro s velkým “PASSED”. Volně pobíhající policista mi to pak celé (na dopravní značce místo stolečku) orazítkoval.

Celé to nezabralo víc jak 20 minut! (Milí čtenáři v Kataru, neobávejte se ničeho).

A teď už jen s pojistkou a tímhle potvrzením na dopravní policii, kde nám vystaví nový “road permit” na rok 2010 a SPZku odmění nálepkou. V tomhle případě spíš za statečnost. Jako u pediatra :-). Děkuji, nebolelo.