Navigace

Dneska jsme se byli zas po delší odmlce do hlubiny ponořit a ještě teď se směju. Fakt. Vám to možná vtipné ani připadat nebude, ale určitě mi prominete, že sem tento zážitek a související zapíšu. Když se mi Ivana podaří dokopat, tak vám ještě povypráví o automobilové části tohoto výletu, na to mě neužije.

Já tedy začínám až na místě určení, na přírodních útesech na Inland Sea. Voda sice už byla studená jak kýbl v márnici, ale snadno jsme našli první útes a po kompasu i jeden vzdálenější a byla to úplná fantazie. Vynikající viditelnost, mraky ryb, ježků a pestrých korálů, prostě ukázkové přirozené útesy jak z propagační knížky. V dohodnutý čas jsme si zasignalizovali návrat a já jsem ukázala směr.

Ivan na mě vykulil nechápavě oči a ukázal o čtvrt kruhu jinam. Abyste mě pochopili, já mu v navigaci 100 % důvěřuju – já se 2x otočím a už nevím, odkud jsem přišla. Ale že bych už i zapomněla s kompasem? Nebo že by byl rozbitej? Tak znova ukazuju, kudy podle mě, a nevěřím vlastním očím, když dostávám zas tu samou (jinou) odpověd.
Vytáhla jsem druhý manuální kompas, co mám, i se zapisovací tabulkou a snažila se stručně tam písemně vylíčit, že mám pravdu Ivan mi tabulku vyrval a začal rozvíjet aritmetický výpočet úhlů, po kterých jsme přišli a jakými se tudíž musíme vrátit. Podle těch výpočtů měl pochopitelně pravdu on. Jenže, ty vogo, kompas nekecá a jasně ukazuje jinudy! Každý čumíme na to svoje písmo svaté a zdá se nám dost riskantní jenom pokrčit ramenama a nechat se táhnout. Tak tam radši v těch 15 metrech kopeme nožičkama, nehýbeme se z místa a zíráme na sebe neschopní “slova”. Každej přesvědčenej o svý pravdě – první podvodní hádka!

Ještě za další 3 minuty tam nehybně floutujeme, za 10 minut nahlášení na pláži a já najednou propukám v NEZADRŽITELNÝ smích – tečou mi slzy a bubliny tryskají snad i z uší. Ivan se směje tomu, že se směju jako idiot (což je mimo jiné příznak dusíkové narkózy :-), ale myslím, že to diagnostikoval jenom jako smích) a posléze se láskyplně mlčky dohodneme, že zde nezahyneme a zachráníme se.

Ale jelikož tady teď sedím živá, nezastřelená ani neutopená, tak je vám asi jasné, že jsme nakonec cestu domů našli. Tak rádi se máme a tak efektivně se hádáme :-). A co byste dělali vy?