A zase ta Vídeň

Tentokrát na podzim a tentokrát celá zahalená do podzimních ocelových mraků, z nichž nezřídka ukáplo víc, než by se nám líbilo. Ale když si člověk poskládá program podle opravdové chuti a lehce zakalkuluje i to nevypočitatelné počasí, tak se to dá dost pěkně užít a snad i považovat za tu zamýšlenou dovolenou.

První tři dny strávil Ivan na pracovním workshopu, což ovlivnilo i můj program – vybírala jsem si sama místa, na která bych ho nedotáhla ani párem lipicánů (nebo snad kdyby hodně pršelo). Celou středu jsem například strávila v Kunsthistorickém muzeu a na jiný program už mi nezbylo ani 10 sekund. Měli by to napsat výrazně do průvodce a nabídnout vstupenku aspoň dvoudenní, aby se jim tam člověk neuštval, když už si to vymysleli tak velké a bohužel i zajímavé

Přikročím-li k hřebům samotného programu, tak se nám velmi líbila vídeňská zoo. Měli jsme dokonce kliku na počasí, poprchávat začlo až k večeru, kdy už nás stejně od rozespalých zvířat odháněli. Ale nevěřte Lonely Planet, když říká, že pavilony pro zvířata jsou tu poplatné nejstarší zoo na světě – není to pravda. Možná byla v roce 2004, ze kdy máme update bedekru, ale pochybuju. Za vidění stojí hlavně zvířata, která tak často ani v zoo nevidíte, hlavně teda pandy a koaly, mraky typů tučňáků a dneska celkem populární akvárka s tunely pro suchozemské živočichy. Parádní byla taky džungle, jejíž všechny části propojovaly úzké plexisklové tunely, jimiž termity mohli vyhledávat vhodný stavební materiál pro termitiště opodál.

Ve pátek jsme se zase třeba nechali okouzlit největší sbírkou Egona Schieleho na světě, fakt se nám to moc líbilo a taky jsme nebyli schopni galerii projít za míň jak 4 hodiny. Ale opravdu to stálo za to – je to stálá výstava, tak kdybyste měli někdy cestu, tak to lze doporučit.

Jinak jsme ještě trošku prozkoumali historii Vídně ve Vídeňském historickém muzeu a Židů ve Vídni (na Judenplatz a místním muzeu s vykopávkami synagogy), zúčastnili se vojenské parády v Hofburgu u příležitosti státního svátku a oblezli dalších pár aspoň těch nejzajímavějších kostelů – což se podobně jako v Praze za jednou prostě nedá. Obrazili jsme pochopitelně taky pár místních hospůdek a vináren, protože bylo jasné, že středoevropskou pohostinnost a hojnost si zase dlouho neužijeme.

Včera v noci jsme přistáli v Doze a v 6 ráno nám už sbíječkou pod okny kopali díru do silnice, asi aby (dle plánu) na závěr položili nějaký rozvod k domu. Tak vítejme doma. Občas mrknu kontrolně z okna, jestli náhodou neprší …

Vybrané fotky z Vídně si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.