Český večer

Na “rozloučenou” předtím, než se na měsíc vytratíme z Dohy, jsme pro ne-české kamarády uspořádali tzv. Czech Night. Plánovali jsme to už dřív, ale ještě na to pro jiné aktivity a dovolené (ne naše) nevybyl čas. Až tento pátek. Ačkoliv jsme trošku slevili z celkové koncepce, docela se to vydařilo.

Ivan v týdnu absolvoval kombinovaný kurz zacházení s kyslíkem v rámci první pomoci při potápění (Oxygen Administration), čemuž věnoval středeční a čtvrteční večer, dohromady asi 8 hodin. Ve čtvrtek večer už tedy padal na ústa, ale ještě zvládl nakoupit na to naše páteční vyvařování. Já jsem měla za to, že prostě něco uplácáme, lidi to snědí a bude – pár knedlíků, k tomu třeba guláš NEBO koprovku, možná bábovku … Nakonec se nám to zvrhlo a nedovedli jsme určit míru. Pořád jsme si připomínali, že je potřeba nakrmit 10 lidí, dát jim možnosti na výběr, kdyby jim něco nejelo, respektovat Chrise jako alergika na mlíko, nedělat věci moc moc moc pikantní ani nevolit žádné extravance.

Nakonec jsme se s tím klohňali v kuchyni 7 hodin (!) a teprve tak půl hodiny před avizovaným začátkem bylo jasné, že to stihneme.

Všichni dorazili víceméně najednou, akorát jsme stíhali kolem konferenčního stolku v kuchyni tvořit kruh jako při terapeutickém sezení. Rozlévalo se vínko a otvíraly piva a já jsem se snažila navrátit naše kuchyňské výtvory do teplého stavu. Na jídelním stole bylo všechno připraveno – tedy obrátili jsme ho v servírovací stůl, protože bychom k němu stejně 10 osob neposadili – a přizvali jsme přítomné k hromadné likvidaci. Nejdřív se chvástali, že jako klidně od stolu neodejdou, dokud se to nesní, ale nakonec i ti nejotrlejší museli uznat, že to je trošku nad lidské síly. Každý se pochopitelně ptal co je to a to a co v tom je, jak to chutná… Ale ochutnávali celkem bez bázně a došlo i na nějaké přidávačky. Je teda fakt, že je někdy potřeba vysvětlovat (což nám trdlům hned nedošlo), co se společně dá kombinovat a co už ne, ale stravitelné to bylo všechno i tak.

Coby hlavní chod se podávala:

• koprovka,
• hovězí guláš a
• losos na kopru s citrónovou omáčkou,

k tomu jako příloha

• houskové knedlíky (resp. jejich další evolučně-experimentální verze) a
• brambory

a jako dezert

• české buchty (ježiš, takový práce, ale Ivan na nich trval) a
• chlazený ovocný salát.

V původním “velkém” plánu Czech Night figurovala taky promítačka českých filmů (s titulky, jasný) a pouštění českých písniček. (Richard třeba má vyloženě rád Těžkýho Pokondra, protože ty songy zná a říká jim “tamti slavní čeští hudebníci” :)) Ale už u všeho toho mlaskání se rozproudila živá diskuse – chvíli o potápění (minimálně 3/4 všech jsou potápky), pak taky o extrémních sportech a nehodách, práci (diskuse násilně ukončena), dovolených a tak nějak o všem trošku, ale ne moc – která skončila až v 11 večer, kdy jsme začali svorně usínat.

Musím připustit, že takovéhle větší akce si zatím moc netroufáme organizovat. Ale tohle bylo překvapivě bezbolestné a kolem toho fakt dobrá zábava. Možná je to tím, že ta parta je prostě životaschopná za každých podmínek, ale chci věřit, že jsme k tomu přispěli trošku i tou (nejenom zrací a kočkama oblézající) atmosférou