Podruhé do Čech

Tak jsme konečně upekli v outlooku úžasně barevný a jinak skvělý (rozuměj 105x denně za pochodu měněný) plán našeho druhého českého výletu. Vyrážíme příští pátek a zase to bude pořádná běhačka.

Zlatým hřebem programu je přejímka bytu – to nejdůležitější, co vůbec v Čechách hodláme realizovat. Ze zvěstí od sousedů není jasné nic, ani to, jestli budou odstraněné závady z předpřejímky (2 měsíce nazpátek), a už vůbec ne vady, co uznali po dlouhé argumentační přestřelce teprvá nedávno. Ale nevadí, to se nějak dopachtí a dohodne, nebudu o tom radši moc přemýšlet a budu se snažit psychicky stabilizovat až to uvidím 5. října na vlastní oči. Kolem bytu je taky spousta papírovaček hlavně s develoerem a katastrem nemovitostí, PRE a Hypoteční bankou. Takže tam bude taky veselo a sežere to spoustu času.

Z těch větších akcí nás čeká ještě stěhování pozůstalého nábytku z Modřan (ve sklepě u kamarádů) a ostatních věcí (ve sklepě u našich). To se jim tam letos všem vejde zavařenin, až to vyprázdníme! Pak je potřeba ještě nějaký nábytek dokoupit – teda hlavně postel, kterýžto výdobytek civilizaci jsme, jak si možná pamatujete, dosud nikdy nevlastnili – světla a takové další pohodlí milé doplňky.

Čekají nás taky doktoři, hlavně teda preventivka u zubaře, o níž Ivan prohlásil, že jestli mu tam něco najde, tak se “proplazí pode dveřma” Tak na tenhle obraz se těším. Jasný, že budou nějaký vrtačky, jako snad vždycky, ale lepší než chodit za 5 let s vytasenýma dásněma.

Dále jsou na programu banky, protože nám postupně odumírají všechny české platební karty, končí různé elektronické certifikáty a programy – tak je to potřeba to oživit a vůbec si udělat trošku v těch financích nějaký generálnější úklid.

Jinak jsou jasné rodinné sešlosti – v Liberci a v Nitře, kde prostě musíme pobýt pár dní. Dokonce to vypadá, že nám už nebude prominuta svatební doslava (dodatečná oslava v Prešově, takže tradá ještě z Liberce pojedeme těch 650 km tam. A s tím zahraničím to vypadá ještě možná na zdržovačku v Berlíně, když se Ivanovi vzpamatuje vydřidušský dodavatel, a Vídeň na závěr už obligátní.

Kluci chlupatý jsou teďka nějak mazlivější, asi tuší, že budou měsíc sami doma. Když ale zvažuju (jako vždycky), jestli je pro ně lepší se trošku prolítnout a povozit v autě, tak nám můžou ještě poděkovat, že jsou doma. Anděl Liss se o ně bude starat – tzn. z práce sem každý den skákne nakrmit, přebalit a trošku pomuchlovat, zvlášť Albertek ji má fakt rád. Problém zůstává Eid, kdy jede anděl vegetit na Srí Lanku, takže ještě hledáme pečovatele na onen týden + okolní víkendy, co bude státní svátek (je to Al Fitr po skončení Ramadánu). Ale snad někoho ještě splašíme na ty naše kluky ušatý.

A co by vás ještě mohlo zajímat, že někdy v půlce října, až to všechno nastěhujeme a trošku pogruntujeme, tak budeme dělat menší kolaudační party, na kterou jste samozřejmě všichni srdečně zváni (info později, radši až po tom nastěhování).