Zima si dává na čas

Výhledem z okna by ji stejně nikdo nerozeznal, takže vlastně jenom čekáme, kdy se teploty propadnou pod 15 stupňů. Nebo aspoň 20. Aspoň v noci… Protože nebýt data v kalendáři, asi bychom s tím stromečkem v obýváku vypadali jako úplní šašci :-). Kdybych házela lopatou sníh, asi by se mi to nezačalo zdát podezřelé ani teď. O víkendu už ale půjde zpátky do krabice a kdo ví, třeba už se příští rok rozsvítí někde úplně jinde.

Leden je takový typický měsíc rekapitulací a předsevzetí. Nevím, jak se k nim stavíte vy, ale já jsem objevila skvělou náhražku. Místo předsevzetí seznam věcí, na jejichž uskutečnění se člověk dlouho těší a přeje si je uskutečnit. 101 cílů na 1001 dní. Prostě si napíšete seznam realistických a “měřitelných” úkolů a těšíte se z jejich plnění. Ano těšíte, protože to můžou být večeře s přáteli, čtení knížek, zlepšování se ve vaření, cestování, sportování… Co konkrétně ale budou obsahovat, je čistě na vás. Spousta inspirace a hotových seznamů je na Dayzeroproject.com. Moje cílové datum – 15. 10. 2012! Celý seznam asi nikde nezveřejním, ale podle jednoho z úkolů se budu snažit většinu splněných úkolů zdokumentovat :-).

Jako každé jaro se taky budeme rozhodovat, jestli zůstaneme v Kataru další rok. Koncem příštího měsíce chceme prodloužit smlouvu na byt (už jsme tu rok!) a v srpnu pak skoro jistě dovršíme 4 roky. 4 roky! Ráda vzpomínám na svůj první týden, kdy se každá hodina zdála nekonečnou, naplněnou zážitky, vůní novoty a poznáváním nových přátel. V tuhle chvíli je rozhodnutí jít, nebo zůstat stejně těžké.

O víkendech většinou vyrazíme s někým na oběd, obrážíme nákupy, odpočíváme. Do doby, než bude potápění příjemné jen v lehkém neoprénu, zbývají 2 měsíce. Možná míň, když skutečně letos zimu přeskočíme. Nemůžu se dočkat! V Perském zálivu toho sice moc k vidění není, až na příležitostnou želvu, delfína nebo kormorána, ale jako trénink je to neocenitelné. Předpokládám, že letos strávíme na pláži ještě mnohem víc času díky Ivanovu učení, tedy jestli si dodělá licenci i na “otevřené moře”. Horší je, že tím i pro mě končí pohodové ponory, nikoho “normálního” už k sobě v životě nedostanu a naopak budu dostávat na starosti čím dál horší nováčky. Nemám je ráda :-).

První odměnou letošního roku by měla být potápěcí dovolená o Velikonocích, ale o té později, až na ni přijde čas.

Doufám, že je i pro vás leden měsícem plánů a těšení se na to, co nového a zajímavého ten rok přinese. Silvestr se zdá daleko, ale zpětným pohledem to zase bude okamžik. Vsaďte se!