Můj druhý vrak

Není to úplně vrakové potápění, kde se hodinu motáte v útrobách lodi podle kompasu a neobejdete se bez dvou na sobě nezávislých zdrojích vzduchu, ale stejně je to zážitek.

MO wreck image by Frank Kleinitz (February 2006)

MO vrak je obětí 1. války v Zálivu, kdy dostal (totiž tehdy ještě jako loď) zásah a začal nekontrolovaně hořet. Jelikož se v okolí nacházejí ropná pole a plošiny a není tam tak nedostatek hořlavého a výbušného materiálu, bylo rozhodnuto  o jeho likvidaci potopením. Na rozdíl od vraku Sharqi, kde jsme byli na konci července, sedí MO na dně palubou vzhůru. Vršek vraku, kde byl asi tak můstek, se nachází v asi 6 metrech, u dna naměříte takových 22 – výška je to tedy úctyhodná.

Snad nejzajímavější, i za pitomé páteční viditelnosti, je obrovský lodní šroub a kormidlo (nebo prostě taková ta obrovská placatá vertikální věc, co se jí určuje směr) na konci – průměr odhadem 5 metrů. Přední a zadní část vraku je převážně propadlá, ale v zadní části se dá vlézt dovnitř a proplouvajíce chodbou si prohlížet různé místnosti. Občas to chce baterku…

Vrak je celý porostlý korály, a tak se kolem něj potuluje spousta ryb – kromě klasických pobřežních taky barakudy a stingrayové. Jednoho krásného jsme zmerčili už při prvním ponoru, ležel zavrtaný do písku a ani nedutal Jean-Paul (můj buddy) ho prsty lehoučce nadzvedl za “křídla”, což rybáka přimělo se pomaličku odvlnit stranou. Úžasné stvoření.

Asi za hodinu, na kterou mi ta moje bomba tak akorát stačí, se vrak nedá prolézt. Kus jsme zvládli ještě na druhém ponoru, ale že bych se nějak orientovala – chce to prostě znova a znova Jean-Paulovi se lidi na lodi smějou, že je ryba. Mrkněte na jeho fotku v galerii. Je to hubený mužíček, mluví hrozně pomalu a potichu, rozplývá se nad titěrnostmi v korálech (což tedy já taky)… no a ten jeho rybí mýtus začíná a končí s tím, že průměrně vydýchá asi 6 litrů vzduchu za minutu. Já při mojí tělesné konstrukci vydýchám na stejném divu tak 9, velký chlap tak 18 Chudák jde prakticky vždycky s půlkou bomby zase nahoru

A ještě proč se MO vrak jmenuje, jak se jmenuje. Je to zkratka a celý příběh se musí slyšet – ale vy si to tedy musíte aspoň představit. Onehdá v dávných časech, kdy z lodi bylo vidět ještě víc než dneska, se k ní potápěla jedna Francouzka. Když vylezla na hladinu a ptali se jí, jaké to bylo, prý mezi náruživými vzdechy chvíli hledala slov a nakonec vykřikla: “Like…. like…. a multiple orgasm”. A od té doby se jezdí na “MO wreck”.

No a aby byla taky nějaká dokumentace tam zdola, tak naštěstí Frank už na MO byl a pěkný fotky má tady.