Ekologie postavená na hlavu

Úplně nerozumím tomu, jak se z lidí stávají ekologické bytosti. Vzpomínám si ve škole, že jsme do toho byli zasvěcování v rámci biologie, přišlo nám to srozumitelné a logické. A komu ne, tak na ně platila represivní opatření – jako úspory na odpadu, když máte míň toho smíšeného. Ale když není ani jedno…

V Kataru je všude relativně čisto. Ale nesmíte se moc pouštět do zkoumání proč. No jenže já šťourám…
Povídala jedna známá, že v hodině angličtiny v Kataru probírali piktogramy. U zeleného trojúhelníku s šipkami se ale třída zarazila a australská učitelka (rozuměj z nejekologičtěji smýšlející země na světě) se na nechápavý výraz snažila odpovědět a vysvětlit, že to je symbol pro recyklaci. Že recyklace předpokládá třídění odpadu, který se následně dá znovu zpracovat. Pohrdavý výraz na “znovuzpracování odpadků” (!) následovalo konstatování, že tohle teda s tak velkou rodinou, jakou má ona, dělat absolutně nelze.

Dobře tento přístup demonstruje i příklad Asijských her, které se proklamovaly jako hry “ekologické” – čistě proto, že se to od her těchto rozměrů očekává. A samozřejmě, že se našlo potěmkinovské řešení. Nakoupily se barevné kontejnery s velkými nápisy, co do nich přijde, a vesele se do nich házelo všechno. V pamětní knížce, kterou jsme jako dobrovolníci na hrách dostali, je celá dvoustrana věnovaná třídění odpadu s vyobrazením našich známých všechžeroucích popelnic. Pravda je, že bylo štěstí, když to lidi do těch popelnic vůbec donesli a neskončilo jim to pod nohama.

No a pak přijdete na nějakou přístupnější pláž a ono je to spíš jedno velké smetiště. Když se zeptáte místních, proč ty odpadky po sobě neodvezou, vmetou vám do obličeje, že na to jsou tady snad uklízeči! A bohužel jsou – každý den přijede auto plné robotníků, co přes den stavěli mrakodrap na Cornichi nebo něco podobného, a začnou sbírat ten celodenní bordel. A je zas na chvíli čisto.

Petera na víkendovém ponoru na vraku málem trefil šlak, když z vedle stojící lodi začli chlapíci házet plechovky, plastové lahve a všecko možné nepotřebné harampádí přímo do moře. Řval na ně něco ve smyslu, že jestli nevědí, že je za to pokuta milion riyalů a rok ve vězení! Chlapík, co asi jedinej rozuměl anglicky, se snažil ten jeho potok slov zastavit konstatováním, že jeho kamarád je Ind a místní zákony nezná. Na vyvinutí jakéhokoliv úsilí o vylovení toho bordelu už nedošlo. A příště pojedou zas, možná s veselou vzpomínkou, že tady posledně potkali šíleného Brita, co na ně něco řval, ale už si nepamatují co a je to vlastně jedno. Nebudou vědět, proč se 100 km od pobřeží, kde je nikdo neuvidí, musí řídit nějakými pravidly.

Takže tak – čisto máme, ale ne že by někdo věděl proč je to lepší, ne jenom hezčí.