Mamka v Kataru

A ještě sem vpašuju jeden příspěvek objasňující mj. časovou mezeru ve vyprávění o Japonsku. Totiž minulý týden se k nám konečně přijela ohřát mamka! Zkoušela myslím to teplo i pytlovat, což jako nápad není špatné, ale neprošlo to přes celnici.

Za týden až 10 dní se tady dá vidět skoro všechno, co není závislé na štěstí nebo velké organizaci… takže jsme byli na noc na Inland Sea, podívali se na Perlu i do nejlepších mallů ve městě, pochutnali si v našich oblíbených restauracích, louhovali se ve sladké i slané vodě, placatili se na slunci (já teda ve stínu, přiznávám se), smlouvali na souku, okukovali velbloudy i honící se pštrosy a zkoukli i to málo z historie, co tady máme. Bylo to moc fajn! Stejně si ale myslím, že už máme dávno šeredně pokroucenou představu o tom, jestli a co je tu vůbec hezké nebo nedej bože zajímavé…

Jak už jsem asi zmiňovala dříve, trvalo mi možná rok a půl až dva roky naučit se to tady opravdu mít ráda. Dneska už vím, že se mi bude těžko odjíždět, hlavně díky přátelům, na které ve “standardních” podmínkách prostě nenarazíte.

Každopádně děkujeme za  návštěvu :-).