Paralenový víkend

Jak už to tak vypadá, změnilo se moje dvojité víkendové potápění v mátový čaj s dvojitou dávkou medu, paralen, teploměr (ukazující 37,9 ‘C) a několik balení kapesníků. Nemluvím, zato ukázkově chručím a mručím. I když to vypadá, že se mnou okolí soucítí, kladou mi otázky typu “kolik se do toho čaje dává medu” nebo “jak se cítíš” a na chručení reagují mně rozum-beroucím “cože?!?”. Liss myslí, že kompletní kolekce starých Disneyovek by mohla taky pomoct a já se samozřejmě nebráním tak konstruktivnímu návrhu.

Nebude to ani nějaký bacil – říkáme tomu klimatizační nemoc – poprvé ji lidé chytnou do 6 týdnů od příjezdu do Kataru (to je laicky ověřený fakt) a pak už tak spíš náhodně podle toho, jak moc se vystavuje změnám teplot (40 ‘C venku vs. 19 ‘C v obchodech a jiných veřejných interiérech). Rozdíl je u mě tentokrát v tom, že se cítím mimořádně mizerně, třeští mi hlava, bolejí mě záda, potím se a do toho to skučení… ztělesněná bohyně živé paměti.

Ivan slíbil, že potápkovací příspěvek bude tento víkend, tak se těšte. Zase mě předběhne a já se budu muset potápět s někým cizím… Achjo.