Nákupní horečka?

Ale ne. I když je v Dubaji právě Nákupní festival a všude se to hemží slevami, nebyl to náš jediný důvod, který nás na víkend vylákal do Dubaje. Prioritou byl Quidam.

S nákupním seznamem v kapse, který měl ale ještě chvíli zůstat nedotčen, jsme nejprve vyrazili omrknout Creek (Dubajský záliv), který je původním srdcem Dubaje. Pobloudili jsme si starodávnými uličkami čtvrti Bastakia, kterou se Dubaj rozhodla chránit a uchovat pro člověčenstvo budoucí. A snaha se vyplácí, protože je na co koukat – ve čtvrti se nacházejí desítky větrných věží (šikovní předchůdci klimatizace :-), dílny s tradiční arabskou produkcí, galerie a kavárny.

Kontrastně zase působí mrakodrapy na břehu Creeku, kterým se prohánějí stovky tradičních lodí “dhou” a kolem pobíhají majitelé zvoucí na projížďku. Stála by za to, ale dojde na ni až příště.

Po obědě v úžasné asijské restauraci Noodle House v Emirates Towers jsme neodolali prosklenému výtahu v hotelové věži. Už zvenčí se zdálo, že se pohybuje dost rychle a odejít bez extra zážitku? A tak jsme vertikálně procestovali věže v 6 metrech za sekundu Brrrrrrr.

Celé odpoledne až do půlnoci jsme pak věnovali nakupování. A byla to námaha. Z nákupních seznamů věcí, které potřebujeme a v Doze se nedají poshánět, jsme ale nakonec odškrtali skoro všechno. “Musíme na slevách ušetřit aspoň tolik, kolik jsme utratili za letenky” bylo skoro jako heslo dne. Konečně tak máme pořádný batoh na trekking, značkové džíny za 20 % původní ceny, košile od Harvey Nicholse a hromadu knížek (aby bylo jasno, Doha má opravdu jedno knihkupectví o rozloze asi 30 m2). Z plánované večeře sešlo, protože mezi příjezdem do hotelu a upadnutím do únavového kómatu uplynulo možná 10 minut

V sobotu, což je v Dubaji díky bohu už normální pracovní den, jsme vyrazili na Zlatý souk. Je-li Střední východ (vč. Egypta) proslulý nejnižší cenou zlata na světě, o Dubaji to platí dvojnásob. A co neseženete tady, tak už nikde. Liss šla najistotu – diamantové náušnice ke kulatinám – jen najít ty nejkrásnější a nejkvalitnější šutříky (no co o to, nastudovaný to má). Úspěch se dostavil a ani my jsme nakonec neodešli s prázdnou. Ale o tom až na výročí nebo kdy já to vlastně dostanu, protože takovéhle dárky se nedávají “jen tak”

Ikonu Dubaje – hotel Burj Al Arab – jsme zahlédli z letadla a vypadal úchvatně. Z blízka ale ještě líp! Přes security na začátku příjezdové cesty k hotelu (která je vlastně násypem k umělému ostrovu, na kterém hotel stojí) jsme se dostali s číslem rezervace do restaurace Al Mahara, kde jsme se rozhodli poobědvat. Společně s několika dalšími hosty jsme nastoupili do malé “ponorky”, připoutali jsme se a v okýnkách sledovali animace podmořského světa, do kterého jsme tímto vstupovali. Hotový Disneyland – a já jsem v žádném nebyla, a tak se mi to opravdu líbilo. Středu restaurace pak dominuje gigantické kruhové akvárium, v němž se kolem korálu pohybují nejrůznější ryby nemalých rozměrů. S výhledem na akvárium a pozornou obsluhou jsme pak v této úžasné atmosféře výborně poobědvali.

Jenže tenhle den neměl jenom jeden vrchol, byly hned dva. Naskočili jsme do taxíku a svištěli si to na Cirque du Soleil. V Dubaji právě hostují se svojí show Quidam (mnoho jiných hostuje i jinde na světě, určitě stojí za vidění), na které jsme seděli jen několik řad za emírem Dubaje. Cirque du Soleil je zážitek – jde vlastně o cirkus vyvedený ale spíše v divadelní formě, založený na legraci, úžasných kostýmech a neuvěřitelném artistickém umění. Ještě oněmělí úžasem jsme se dokodrcali zpátky do Kataru a už se těšíme, až si tohle velkoměsto užijeme znova!

Jestli chcete, mrkněte se ještě na souhrnnou fotogalerii z Dubaje a naplánujte si ji mezi svými cestovními destinacemi