Čekání…

Povolení k návratu do Kataru jsme se nakonec dočkali po neuvěřitelných 33 dnech čekání. Zatím s nejmírnějšími možnými podmínkami – 7denní domácí karanténou a RT-PCR testy na příletu a 6. den karantény. Leda by nás vyřadili z nízkorizikových zemí, pak bychom si v karanténě pobyli týdny dva.

Čekali jsme na tyhle papíry dlouho, ale získali jsme neplánovaný měsíc babího léta, docela bezbolestný návrat do školní rutiny a děti snad poprvé nabyly pocitu, že i tady by se dalo žít. S tátou, kočkama a bazénem ovšem!

Školáci

Na kole novou cestou do Kbel

Výlet do Ctěnic na kaštany

Krásná podzimní zahrada!

Rezervace divokých koní v Milovicích

Drakiáda v Čakovicích

Je co dělat! Kam chodit, čím se zabavit! Mezi přebookováváním letenek a rozumováním nad tím, jestli se ještě někdy bude chodit na kroužky a život bude zase normálnější.

Ale dočkali jsme se. Vděční za pomoc všech přátel a rodiny a taky za náš dům a zahradu! Kvůli pracovní nejistotě v roce 2014 jsme se ho rozhodli vůbec najít, v začátcích blokády Kataru v roce 2017 přišel neskonale vhod a teď v koronadobě nás zase podržel!

Ani se nám vlastně odjíždět moc nechce :-D. Ale to nejspíš zas jen prosakuje ta nejistota, která prožírá celý tento rok. V neděli nás čeká náročný cestovní den a pak tu pevnější půdu pod nohama zase najdeme. To normální v nenormálním. S tátou, kočkama a bazénem se evidentně dá žít všude :), teď to zase chvíli bude v Kataru.