Zojinka dvouleťačka

Náš malý africký oslavenec se svého posledního měsíčního updatu přece jenom dočká :).

Největší novinkou je Zojinčino vytrvalé opakování slov. Často to přinejmenším na slabiky a přibližně i zvuky sedí (i když guma zní víc jako gluegun a podobně :-). Ostatní děti ji v tom intezivně trénují, jen není jisté, k čemu to prakticky bude: “Zoji, řekni Lego Ninjago.”  Jazyky má pomixované, to se dalo více než očekávat a lezou z ní informace typu “Okuky more” (což není žádost o moře okukování, ale další okurku).

Velice ráda zpívá – happy birthday a jingle bells jsou její největší hitovky – zpívá v autě, doma i při usínání. A jak ráda navíc tancuje a běhá a skáče! Prakticky už vůbec nechodí, to je pro malý děti a dědky.

Stále miluje boty a nesnáší vlasové doplňky :-D.

Aktuální míry a váhy:

• 9,4 kg a 86 cm
• 16 zubů

Poprvé…

• spala celou noc, tak nějak těsně před druhými narozeninami. A od té doby to už opakuje docela často – nebo se maximálně jednou probudí, Ivan ji většinou položí a chrní dál. Je to paráda! Samozřejmě se to odráží i na denním spaní, už to buď úplně vzdala anebo občas tu a tam půlhodinku, takže nás to velmi neomezuje a stejně máme i odpoledne veselé batole.
• v Jižní Africe (země č. 5)
• na opravdovém safari
• měla vlastní sedačku v letadle

• slova: bjýle (brýle), vypipí (vypitý), Pipípáj (Pinkie Pie), tam, sem, etě (ještě), hotojó (hotovo), mini, fafít (zavřít), tatínek, papat, flip flops
• když vidí, že ji někdo fotí, směje se a vykřikuje cheeeeeese

Co má ráda:

• hudbu
• ráda všechno ochutnává (obzvlášť miluje džusy, různé křupky, borůvky, okurky a jogurty)
• šatičky a boty
• hraní si s mobilem a všemožnými klávesnicemi a ovladači
• kreslení, bohužel destruktivní období s kreslením do knížek, po nábytku a stěnách taktéž trvá
• nás všechny! Pořád nás pusinkuje a objímá

Co nemá ráda:

• sponečky a gumičky
• hrášek
• spát přikrytá

A taky je vzteklá, jsem zapomněla na začátku zmínit. Ono je to ale těžký neumět mluvit a komunikovat všechny ty nespravedlnosti, žejo. Ale celkově je to asi moje nejoblíbenější dětské období. Už vidíte tu malou osobnost, už ji nebereme k bazénu, aby to tam jakože nějak probůh vydržela, ale sama si hraje a plave. Nejede do Afriky jako přítěž, ale směje se na ty nosorožce a kus výletu ujde i sama. Ale zároveň je ještě nadšená a spolupracující se vším, co navrhneme. Výlet -hurá, oblíknout se – hurá, úklid – hurá! To, ze zkušenosti všichni víme, netrvá věčně :-D. Ale to je nakonec taky dobře.