Temnější odstín zeleně in NG 8/2006

(Bill McKibben)

“Lidstvo nikdy předtím nestálo tváří v tvář takové hrozbě. Myslím si, že to, zda se s ní vypořádáme se ctí nebo ne, záleží na tom, co se stane s tím, čemu říkáme environmentalismus. […]

Globální oteplování ekologickými metodami zvládnout nelze. […] Jenomže se ukazuje, že nekonečný hospodářský růst stojí na využívání levných fosilních paliv. […] Vyhrabte díru do země, zastrčte potrubí na to správné místo a máte tolik energie, kolik kdy můžete potřebovat. […]

Zvykli jsme si například jíst potraviny dovážené zdaleka. Protože pořád je někde léto, zvykli jsme si na to, že je máme témř neustále k dispozici čerstvé po 365 dní v roce. Energetické náklady jsou neuvěřitelné – vypěstovat a dopravit jednu kalorii ledového salátu z Kalifornie do východních amerických států stojí 36 kalorií energie. Co by nám to udělalo, kdybychom konzumovali jen to, co poskytuje naše okolí, co vypěstují farmáři v tom kterém ročním období? […]

Nemusíme se individualismu zbavit; patří k těm lepším stránkám americké povahy. Ale ochrana životního prostředí zoufale potřebuje, abychom se naučili vyznávat také společnost.”