Pouštění žilou

Vyhlídla jsem si na internetu úplně skvělou přepravku pro Alberta – otevírací z boku, otevírací shora, přenositelná za ucho i za popruh, s průhlednou přední částí (jmenuje se Cabrio ), integrovanýma miskama na jídlo a pití, odtokovým kanálkem na … (všechno, co z kočky může při cestování vylézt kterýmkoli tělesným otvorem) atd. atd. Jedna paní se psem zakroutila hlavou a prohlásila, že to není přepravka, ale garsonka. V odloučený den 13 jsem se ji rozhodla vyzkoušet.

Kdo někdy zažil byť jen jízdu výtahem s naším Albertem, pravděpodobně mu dodnes jedno ucho zaléhá. Tentokrát A. cestoval v přepravce společně s Kryšpínem a světe div se – ani neceknul! Klepal se jak ratlík, to jo. Ale ticho po pěšině. Koukal proskleným okýnkem, co je tohle za divnou zábavu. Jeli jsme na veterinu.

Albert šel pod jehlu první. Slovenská paní doktorka mu ale nejdřív zabodla teploměr do zadnice (jak je to asi příjemné), zkoukla oči a uši (spokojenost) a vyposlechla srdeční rytmus (pelášivý). Pak jedna včelička do zvednuté kůže na zádech (ani si nevšim) a bylo po všem.

Kryšpínek je s očkováním trošku napřed, a tak už přišel na sériologické vyšetření (přítomnost protilátek proti vzteklině). Přiznávám, že jsem netušila, odkud se bere kočce krev, ale ani mi to nějak zvlášť hlavou nevrtalo. “Z packy,” povídá asistující starší doktorka. Já na to jen hahaha. “Vážně, jako člověku.” Eh?

V Kryšpínově bílobílé srsti v oblasti “vnitřku lokte” ale už bylo vyholeno a doktorka vytahuje gumové škrtidlo – na člověka miniaturní, na kočku a panenku tak akorát. “A teď co? povídám. Krýšo, zapumpuj. Hahaha” (ano, smála jsem se tam pořád, bylo to asi dost nejapné). A paní doktorka: “Ale ne, já budu pumpovat za něj.” Eh?

Když hledají ve vyholeném místečku žílu, to už se opravdu přestávám divit všemu. Ještě se ujišťuji, jestli to nebolí, ale prý je to jen nepříjemné. “Držte mu hlavu, ať se necukne a zbytečně nenatrhneme žílu.” Na takové instrukce držím hlavu opravdu svědomitě, ale Kryška se cuknul jen maloučko. Obrovská kapka tmavě rudé krve se mu roztekla po ťapce až dolů. Pomalu odkapávající krev teď doktorka zachytává do zkumavky. Občas kousek ukápne a rudá je za chvíli celá ťapka, celá zkumavka a všechny přítomné ruce. Nakonec dostane pacient tlakový obvaz, který se za minutku ještě jednou převáže a hned doma se sundá, aby neškrtil oběh déle a víc, než je nezbytně nutné.

Estetický výsledek byl na K. katastrofální, což se paní doktorka snažila zmírnit tím, že se asi 10 minut pokoušela zbytek nohy navrátit do původní barevné podoby – bezvýsledně. Dílo dokonal K. až k večeru opravdu usilovným samočištěním. Přece nebude doma chodit jako prase, on s bílýma rukavicema.
Do 10 dnů nám krev “roztitrují” a pošlou výsledek. Prý se nemáme obávat, je očkovaný dobrou látkou a protilátky budou dostatečné. Kryšpíne, tak ty jsi na Katar už zralej