Hlásit se to musí XVI. (léto 2017)

“Ou maj gubmeš!”*

Theo čte: “G-i-r-l. [Girl]. Kde je to i??”
– “No ono tam je, ale při vyslovování zmizí, tys ho vlastně spolknul.” povídám.
“Spolknul?? Já jsem spolknul písmeno? Já ho nechci spolknout! Ať se chytne třeba jazyka, nebo schová za zubem!”
Panika, chápete.

Při hraní kooperativní hry na playstation. Zdrceně!:
“Tatínku, promiň. I messed up.”

“Ta prababičky maminka… Ta pra-prababička… To už byla skoro pračlověk, že jo?”
Asi si budeme muset projet ten rodinný strom ještě párkrát.

Seznamování s novými dětmi v Čechách není jednoduché!
“Cože Kuba? To už je třetí Kuba, jakýho znám! U nás na zahradě, u nás na táboře a tohle je taky Kuba? Už mi žádnýho Kubu neukazuj. Příště nebudu vědět, kterýho myslíš!”
Musim si na to dávat teda pozor! Až budu mluvit o náhodným Kubovi z náhodnýho hřiště.

Sára: “Chci vodu!”
Theo: “A já se jdu vyčůrat. No vidiš. Někdo potřebuje vodu napustit a jinej vypustit.”
Anatomie se vyplatila.

Na kachny: “Kvakvakva. Škoda, že nevim, co řikám…”

Lesní úvaha nad ostružinovým keřem: “Ta přírodaje hodná. Tady se NEDÁ umřít hlady. To je vlastně takovej zásobovací les.”

A nejlepší jsou ty konverzace mezi nimi.
Sáře se nedaří něco namalovat už asi na 3. nový pokus: “Ty papíry jsou ale blbýýý, buuuu!”
Theo bez mrknutí oka: “To nemáš blbý papíry. To máš blbej skill.”
Nulovej filtr!

Sárunky okénko

“Hele Ješka.”- “To je šiška, Sárunko.”
“Ješiška?” 

“Já jsem trošku velká. A trošku malinká.” 
No a má to vyřešený, oportunistka jedna.

Když už jsme u toho…
“Můžu se vykoupat s Theuškou?” ptá se mě.
– “A dovolil ti to?” já na to.
“Ne.”
– “Tak to bohužel nemůžeš.”
“Oukej.”
“Theuškó, tak můžu!”

– “Neječ, to už nemáš krev, jen stroupek.” To ale moc nezabralo.
– “Pod ním už je nová růžová kůžička.”
“Jé, růžovou mám ráda.”
Takhle se na to musí!!

“Úbec úbec úbec!” 
Třikrát. Aby to bylo vůbec jasný!

– “Co tam děláš?”
“Já nic nekrámuju!!” 
Přistižena při činu. Jako ostatně vždycky.

Lubošovi na jeho po ránu (a krátké noci) totálně rozcuchané vlasy: “Ty. Nevypadáš. Dobže…” 
Aneb s upřímností nejdál dojdeš. Nebo se na ní aspoň nejvíc zasmějem!

* Oh My Goodness! Nejzarytější Sárunky zkomolenina, která se u nás rychle uchytila.