Vrátíme se do Kataru?

Lze to, je to rozumné, je to bezpečné, co se vlastně děje?

Ačkoliv o tom česká média neinformují, není to dost napínavé, Katar je stále pod blokádou, od června se nezměnilo výrazně nic. Měsíce běží. Zda jsou výtky proti němu odůvodněné, už se ani nikdo neobtěžuje vytahovat. Vojenské řešení už (snad – alespoň ne urgentně) nehrozí. Katar dál urputně trvá na své nevině a všemi dostupnými prostředky blokádě vzdoruje: otevírá nové obchodní cesty, hledá nové dodavatele a obchodní partnery, podává stížnosti pro porušování mezinárodních smluv a práv, staví svoji novou soběstačnost. Jestli se může blokádu podařit překonat, je nejisté. Spíš vyjednat, ale to může trvat i roky.

Zatím se alespoň daří zajišťovat potraviny, léky nebo stavební materiály pro budování nových silnic i zařízení pro mistrovství světa ve fotbale (2022). Letadla létají, pošta chodí. Ropa je. A tak se spolu s podzimní vlnou expatů vracíme do Kataru i my.

Plánujeme poprázdninová setkání a kroužky pro děti do nového školního roku. Rozčilujeme se kvůli další rozestavěné křižovatce, hledání termínu s uklízečkou a novému nábytku do bytu, který se nám pronajímatel snaží vnutit. Obyčejné věci.

Ale je tam i určitá opatrnost. Připravenost sbalit se a do několika dnů odletět, byť s minimem věcí, radši nic velkého nekupovat, potravinami se pro jistotu předzásobovat… Dům na nás čeká, česká škola je zajištěná… Ale pro teď náš život v Kataru pokračuje a my se na něj už těšíme!