Prázdninový provoz 3: Z místa na místo

Že prý to bylo strašně rozlítané, říkal Ivan. Že se příští rok uhnízdíme doma a všechno přijede za námi, řikal :). Tak to jsme na nás zvědavá! Ale ty poslední tři týdny, jak už to tak asi bývá, má prostě ten konec léta šílenou gravitaci a čas vydatně zrychluje. Směřování k prvnímu školnímu dni zvládly děti s lehce zvýšenou frekvencí ptaní na to “když už se vrátíme”, avšak po něm už se nežinýrovaly a ptaly se denně. Pětkrát. Poslední tři dny vstávaly s kyselým ksichtem, že ještě TOLIK dnů?!?

Nemusí se to z toho závěru zdát, ale myslím, že i ten poslední kus jsme si užili, jak to jen šlo.

Přivítání na letišti bylo vroucí Nebudu tady otravovat s celým facebook livem, ale aspoň vám tady vystříhnu jednu společnou. Jak vidíte, kvalita odpovídá streamovací rychlosti 3Gčka na pražském letišti :-D. Sárunka, jak na Ivana vyskočila, tak už z něj prostě neslezla. Theuška donesl obrázky a Zojinka aspoň svou veselou narostlou osobu :).

Po odpoledním vybalování a menším grilování jsme hned další den zamířili na poslední otočku do Liberce. Nesprávným výpočtem platících a neplatících jezdců jsme nakonec strávili ne tři jízdy, ale celý den na bobové dráze :-D. Proloženo výjezdem lanovkou a obědem na “novém” Obřím sudu.

Louky jsou to krásné, ale ta klíšťata … Jedno jsme našli až na druhý den odpoledne Theuškovi – v uchu! Mrchy zatracený. Konečný verdikt tedy činí 3 klíšťata – jedno já, jedno Sára a jedno Theo. Všechna liberecká. Případné příznaky sledujeme… :-N.

Po víkendových setkáních jsme zajeli ještě do sklárny v jedné zapadlé vesničce tam u nás na severu. Nic velkého, jen zde vyrábějí poháry pro Tour de France. A maloši si tu s pomocí profíků vyfoukli vázičky!

Přebalili jsme a už jsme byli zase na cestě, tentokrát na naše oblíbené Plzeňsko. Theo se zabavil hraním s viklajícím zubem do té míry, že mi ho najednou podává :-D. Sakra, zase na tu Zubínku nejsem připravená, kdy se poučím!!!?! Nakonec dostal pod polštář 50korunu a čokoládový zlatý penízek. A samozřejmě taky dopis s poděkováním, který má pro něj asi největší hodnotu.

Tady to nejde nemilovat!

A ty lidi už vůbec! Ale proč zůstávat na místě – jedeme do Mariánských Lázní! Nejprve tedy do Boheminia – parku se zmenšeninami českých památek. Nemám takovýhle různý miniatury moc ráda, obvykle to stojí za houby, ale tady je to překvapivě vydařené. Lanovkou jsme se pak svezli dolů do města, které jsme si prochodili. Zde začala mírná podezíravost dětí k “vodě”, protože tak hnusnou vodu jsme jim k pití ještě nenabídli :-D. Oplatky to snad vyvážily.

Vyschlednuto na promenádě: “Tamty, tamty s tim kočárkem! Oni mají šest dětí!”

AirPark byla taky zajímavá zastávka. Nebýt v tanku tak vedro, asi by tam seděli doteď.

Příští společná už bude z Kataru. A i tu šestou jim přihodíme! 

Jako skoro každý rok nás čekala taky nějaká ta preventivní prohlídka u doktorky. Chodíme k mudře samozřejmě v Kataru, ale z různých důvodů se snažíme doplňovat do knížečky i pár těch českých kontrol. Takže “3letá” Sárunka (skoro ve 3,5 letech) a “6měsíční” Zojinka (v 7 a půl) jsou řepičky. Tak zdravé. Sárunka sice nepřečetla dolní řádek obrázků, ale videovyšetření zraku jí naměřilo 20/20. Takže jí spíš asi přišlo divné, že je tam ten domeček opravdu popáté a ta houba taky!?

Ještě rozlučka s J. a celým naším gangem (po 9 letech máme společnou fotku!!)

… a hurá na Slovensko! Ať si užijeme prodloužený víkend s rodinou a uděláme dětem nové pasy. To už je ostatně taková naše každoroční volnočasová aktivita. Theuška už má 5. pas… Pak už to ale byla jen samá pohodička na zahrádce, výchova králíků a blátové guláše. To bych si přála, aby si pamatovali!

Pak už jsme vyrazili do Luhačovic a zahájit první třídu. Jestli je v Mariánských Lázních voda mineralizovaná (“kyselá”, jak říkají naše děti, “hnusná”, jak by asi řekli normální lidi), v Luhačovicích byla vysoce hnusná mineralizovaná! To už chudáci skoro ztratili důvěru k jakékoli vodě, kterou jsme jim nabízeli! K oplatkám důvěru naštěstí neztratili nikdy :). Luhačovice se nám líbily moc, jak kolem promenády v údolí, tak v okolních lesích a kopečcích. Taková pohoda a klid! Raný podzim ve vzduchu.

Nakonec jsme se ještě na pár dní stihli vrátit na Slovensko, ale už to bylo opravdu hlavně o dobalení, vyzvednutí hotových pasů, dokoupení posledních zapomenutých věcí a samozřejmě taky rozloučení. Hlava plná plánování srazů, kroužků a nákupů, příštích setkání s rodinou, dovolených, Vánoc a lyžování… Tohle jsou ale spokojené konce. Zvládli jsme to, stálo to za to, teď kupředu pravou :).

Ještě jednou díky všem, kteří nám věnovali svůj čas, milý rozhovor, laskavou radu nebo přiložili ruku k dílu. Vážíme si toho a bez vás by to skoro ani nešlo :).