Strčila si baterii do nosu!

Nic nenechá ležet, všechno ji zajímá, rozebírá, matlá se v tom a rejpe. Sára. Senzomotorické dítě.

Ve čtvrtek jsme přijeli k našim do Liberce, už jsme se chystali ke spaní, když přišla Sárunka s pláčem. Tím se její ospalost projevuje často, ale přece jenom bylo něco jinak. Ne a ne ji uklidnit. Začala nám vyprávět, že si strčila baterku do nosu.

Jakou baterku? Kam sis ji strčila?? Ukaž!!! 

V nose jsem neviděla nic, jen stále ten divný pláč. Najednou začala zase tvrdit, že ji ale vyndala. Ale ne a ne ukázat, kam ji potom dala.

A za chvíli znova. Že si dala do nosu baterku.

Jakou ale baterku? Ty sis tam s nějakou svítila? 

Ne. “Baterku jsem si strčila do nosu. A spadla mi… dovnitř.”

Do prčič. Baterka není borůvka nebo korálek. Je úplně stejná blbost si ji někam strkat, ale navíc je i jedovatá!

Voláme na dětskou pohotovost, tam nás posílají rovnou na ORL. Jdeme hned na řadu, doktor baterii se svým vercajkem vidí, ale nemůže ji skrz ten malý nosík chytit ani odsát. Sárka mi sedí na klíně a drží, jen občas fňukne, že to bolí. Když jí strká 10 centimetrů pinzety do nosu! Hrdinka… Já bych snad utekla.

Baterka ale najednou zmizí úplně. Kde je? Hlavně aby nespadla do dýchacích cest… Doktor ještě vytáhne kameru na dlouhém drátku a zkoumá, kam mohla zapadnout. Připravuje nás, že možná poletíme vrtulníkem do Motola, nemůže se dovolat na toxikologickou službu, objednává rentgen.

Pod přistávací plochou pro vrtulníky přecházíme na radiologii. Taky nás hned berou, Sárka si nechá udělat cvak, a hned jak dorazíme zpátky, už mají snímek v počítači. Baterie je v žaludku.

Po konzultaci s Motolem jsme k nim objednaní na 8. ráno na kontrolní ultrazvuk a finální rozhodnutí. Pokud by byla baterka stále v žaludku (kde by stejně jako na sliznicích v dutinách mohla rychle “korodovat” a vypouštět ty svoje zatracený jedy), půjde v rychlé narkóze rovnou na vyndání, snad endoskopicky. Pokud se ale pohne dál, ideálně co nejdál, udělá se jen kontrolní toxikologický test z krve a v domácích podmínkách budeme nad nočníkem čekat na druhé zjevení.

Krev je v pořádku a i “cvak” (druhý rentgen v životě) si nechá Sárunka nadšeně udělat. A baterka je v tlustém střevě, takže můžeme domů :). Jíst, odpočívat, kakat. Uuuuf. Pokud by se baterka neobjevila, kontrolní rentgen za týden.

A ten už nebyl potřeba! Celý pátek, kdy lilo jako z konve, hřmělo a blýskalo se, jsme strávili u pohádek a odpočinkem. Snědla bramboráky, hrušky i polívku… A hned odpoledne cinkla baterka v nočníku. Jakou měla Sárunka radost ze svého výkonu. Kaká baterky! :o)

Hned večer si potiskala celé tělo, hlavu i vlasy razítkovou barvou.