Prázdninový provoz 2: výlety, první tábor a proč takové hádky?

Ještě i celý druhý měsíc našich prázdnin jsme měli strávit v Čechách bez Ivana. Když se ale v kalendáři rozbil na jednotlivé týdny – s babičkou, druhou babičkou, na táboře, v Liberci… bylo už předem jasné, že to uteče jako nic.

Horké dny jsme využili k dobudovávání hrací části zahrady a seznamování se sousedy :). Stačí bazének, hadice, vodní balónky a stížnost na nějaké horko nepřišla snad ani jedna. Bylo vlastně vůbec horko?

Populární přivltavské Žluté lázně byly zajímavou změnou, jen by ten nápad nesměla mít další polovina Prahy :). S Jančou jsme nakonec svorně prohlásily, že honit byť jen po brouzdalištích našich 6 dětí byl opravdu stran popovídání si ale hodně naivní nápad :-D. Ještě se to pokusíme napravit.

Na babičku Haničku se všichni moc těšili. Kromě hraní doma se vždycky snažíme s návštěvami podnikat nějaké ty výlety… aby si případně odvezly i nějaké ty Zážitky. S mamkou jsme tedy vyrazili do Botanicusu v Ostré. Už ani nevím, jak nás to napadlo. Stihli jsme tam dojet akorát na začátek ala středověkého divadelního představení, děti si vyzkoušely řemesla (Theo si vyrobil provaz a Sárka mýdlo) a ještě jsme si prošli jejich zahradu, z níž berou suroviny na své slavné výrobky. Vůně levandule na sto honů! Stojí za zastávku.

Velkou událostí tohoto léta byl pak Theův první tábor. Vybrali jsme příměstský typ (děti se ráno přivezou a odpoledne odvezou) od nedaleké lesní školky a lesního klubu – takže pobyt venku za každého počasí, výlety, vyrábění, seznamování s přírodou… Po dlouhém jarním rozvažování a diskusi s ředitelkou jsem se rozhodla T. dát do starší skupiny (6-13 let), která se tolik neplacatí v lese kolem základny, ale věnuje se hlavně putování a poznávání. S průvodci jsem pak byla domluvená, že mi dají vědět, kdyby se mu tam nelíbilo, a prostě uvidíme. Třeba ho i z tábora stáhnu…

Ale to nebylo vůbec potřeba! Ačkoliv byly výlety dlouhé, batoh měl těžký a hned celé pondělí propršelo, tábor se mu od začátku moc líbil. A já se mu nedivím. Indiáni, klacky, rukodělné luky a šípy, bahno… Nakonec ani jako nějaká ta zkouška samostatnosti (ne že by ji potřeboval) to nebylo špatné. Samostatný je až dost, jestli to z toho není dost zřejmé, ta naše Rozvážná Antilopa (jeho indiánské jméno). Příští rok chce znovu a rovnou na 2 týdny x-).

Za to, jak to skvěle zvládl, dostal po prvním dnu svůj první kapesní nůž.

V pátek, poslední den tábora, kdy putování nahradily hry kolem lesní základny, dostala pozvání přidat se i Sárunka. A tak jsme ji tam tedy dvě hodinky nechali taky. Časově jí to akorát stačilo a navíc nemusí nadále fňukat, že ona na tábor nešla :). A ještě má z toho všeho čelenku s pérem.

S druhou babičkou, která za námi zrovna přijela ze Slovenska, jsme tu to dopoledne v podstatě bez dětí upřímně nevěděly do čeho píchnout :-D. V příštích dnech jsme pak podnikli výlety na zámek Loučeň a do pražské zoo. Ale ten týden byl zase hlavně o hraní a budování vzpomínek :), k čemuž žádný organizovaný program není vůbec potřeba. Úbec úbec úbec, jak by řekla Sárunka.

A to už jsme v srpnu! Tužit vztahy musíme i lokálně, a tak jsme se nechali zlákat na letní párty ve vedlejší vesnici. I když reference loňské akce zněly dobře, moc očekávání jsme neměli… A ono to bylo fakt výborné! Megaklouzačka z kopce do údolí, spousta dalších bazénů, o které se starali místní hasiči, hudba, čerstvý gyros a limča, hned vedle velké hřiště, a lidí tak akorát… Žádná veleakce, ale příjemně strávený den!

A aby koupání nebylo tento víkend málo, udělali jsme si ještě výlet do akvaparku v Průhonicích. Nemůžu říct, že by to byl pro mě odpočinový den, ale jednou za rok se to snese, vířivky bavily i Zojinku a měli tam dobrou pizzu :-)).

Samozřejmě jsme nakonec přišli i na to, jak nás původně napadl ten výlet do Botanicusu. Probuď Déčko – letní akce České televize, kterou – úplně to vidím – určitě vymyslel někdo v PR týmu, aby umlčel škarohlídy, co za televizí pro děti vidí jen tu hrůzu přikování k přístroji. A tak vymysleli, že je vyženou ven, ne? Jasný jak facka.

A vymysleli to moc pěkně :). Takže v tom Botanicusu jsme si heslo zapomněli vyzvednout…ALE další dvě hesla jsme si frnknout nenechali, našli je a poslali, když jsme se zase vrátili do Liberce. Jedno nás přivedlo na úplně zašitou křížovou cestu v Jizerkách, ke druhému jsme zase lezli po šikmém svahu nad jabloneckou přehradou. Za ty výlety to stálo, děti měly radost. Asi je na to Déčko zas chvíli nechám koukat :-D.

Liberecké výletování jsme završili v Dětském koutku (kde jsme nebyli, fjůůů, ani nepamatuju) a tentokrát jsme tu byli skoro sami. Takže žádný problém poprosit u pokladny, aby nám pustili ruské kolo dvakrát po sobě, všechna kola a vozidla k dispozici a tak podobně. Sárka na potkání vyprávěla, že tyhle šaty (co nosila další 3 dny v kuse) dostala od babičky za to, že byla v nemocnici statečná…

A protože začalo pršet, zahnala jsem je ještě i do kina :). Pro Sárku poprvé! Pro Zojku taky, ale ta to víceméně prospala v autosedačce.

O program tedy sice není nouze, ale i tak mám dojem, že toto léto začíná být dětem už dlouhé. Možná by zase ocenili návrat k nějaké pravidelnější rutině, nebo víc individuálního času na každého z nich, nebo by potřebovali umět ignorovat dlouhé letní dny a víc spát…  úplně nevím co, anebo zda to všechno. Ale na denním pořádku jsou více než kdy dříve taky hádky a bitky, ne a ne spolu vyjít. Jsem zvědavá, zda se to doma zase trochu víc srovná. Až bude mít Theo více mojí (alespoň školní) pozornosti, Sárka svoje kroužky, Zojinka na co koukat (a víc zubů a šikovnější lezení). Doufám! A taky doufám, že ani tohle jim vzpomínky na toto léto nezkazí. Že jsou to prostě jen strkanice, obdobíčko a bude líp. Protože jinak by to bylo skvělý.