Prázdninový provoz. Měsíc první

Letos jsme si naplánovali pomalé léto ze dvou důvodů. Máme miminko (evidentně :-)) a taky je to poslední léto před začátkem Theovy školy a s ní spojených povinností. A docela se nám to daří! Najednou totiž koukám a půlka v trapu (přičemž už si horko těžko pamatuju začátek), a tak je akorát nejvyšší čas na první rekapitulaci.

Začalo to zajímavě už na letišti. Při odbavování jsme zjistili, že nám chybí jeden kufr. Nechali jsme ho v taxíku? To těžko. Před domem při nakládání? Kdepaaak, nechali jsme ho pěkně doma v obýváku :-D. Doteď zjišťujeme, co v něm vlastně bylo – plenky a plavky jsou asi tím nejkritičtějším, takže ok.

“Balil jste si kufr sám? Nevezete výbušniny, zbraně, hořlaviny…” Příště za to ruku do ohně nedám, protože Theo si v rámci své samostatnosti sbalil do trunkiho k hračkám taky dvě mini nerf zbraně! Ty mu na letišti nemilosrdně zabavili (munici nechali), což se samozřejmě neobešlo bez dramatického pláče. A příslibu, že je při návratu vyzvedneme a radši ještě do té doby v prvním hračkářství koupíme jiné. Suma sumárum plavky nemáme nikdo, ale pistole čtyři.

Když jsme konečně doputovali na Slovensko (cesta byla v pohodě jen s 20minutovým zpožděním na odletu kvůli blokádě a redukovanému letovému koridoru), mohli jsme konečně začít užívat léta v pozitivním slova smyslu. Hrát si na zahradě, krmit kachny, obrážet hřiště a taky hospody :-D.

Skoro-výroční oběd – 11 manželských let

Výlet na Nitrianský hrad

Bahno – next level!

Zmrzlinky

Maliny a culíky

Skutečně nám jeden kufr CHYBÍ 

Do Prahy jsme přejížděli opět přes noc, to už je docela osvědčená formule – tentokrát odjezd v 19 a příjezd ve 23.30 včetně jedné čůr-pauzy za Brnem. Po ní děti konečně usnuly, ale samozřejmě po příjezdu domů strávily další 2 hodiny objevováním, co je tady nového. Když jsme se v následujících dnech rozkoukali a trošku dospali tento deficit, pustili jsme se do práce.

Ivan s Marošem začali, kde loni skončili, a dostavěli (skoro) celé dětské hřiště. Já už bych ten zbytek zamlčela, ale děti se domáhají. A tak nám tam ještě kousek leží v garáži. I tak je super!

Chlapi taky navrtali zrcadla v koupelnách a velké v jídelně, zvedli palandu, snížili rošt velké postele a namontovali poličky v herně. Snad jsem jim za nic nezapomněla připsat kredit :), na dva a půl dne dobrá práce.

A ono to taky nejde, jak by si to člověk údernicky nalajnoval. Dětská oslava Emiččiných 6. narozenin popravdě progresu spíše pomohla (protože jsem na odpoledne s dětmi odjela pryč), ale mohutné deště nás přinutily přesunout se na indoorové projekty a pro úplně zkroupované kamarády motocyklisty se taky dojet muselo. Gril se neotestoval, protože dorazil se zpožděním a hrát si s dětmi je taky potřeba. Obvykle na dr. Eggmana, který Sonica a Amy honí po zahradě a střílí po nich.

Všechno nejlepší, Em!

Dost bylo práce na domě, jede se do Mirákula! Trefili jsme vcelku ideální den – co do počasí i počtu lidí. Sice víkend, ale první prázdninový, kdy jsou Čechy tradičně tak nějak vylidněné – tábory, dovolené a Karlovy Vary lidi z Prahy a okolí efektivně odsají :-).

Párkrát jsme si ještě užili cyklovýlety do nedalekého zámku. Jelikož ale Zojinku nemáme do čeho připřáhnout, potřebuju ještě jednoho chodce s kočárkem nebo nosítkem. Setup pak vypadá tak, že já vezu Sárku na sedačce, Theo jede a Zojku někdo doveze. Dáme si zmrzku, pohrajeme si na místním hřišti a svištíme zpátky. Ono to i tak zabere půlden :-D.

Další den nám zabrala žádost o Zojinčin pas. Termín jsem si zabookovala pohodlně po internetu, jen mě šokovalo, že nejbližší termíny byly měsíc vzdálené. Ale vyplatilo se to, byly jsme na narvaném magistrátu hotové do 10 minut po příchodu. A to včetně focení, česání čupřiny a kopírování dokumentace. Plán že vezmu jen Zojinku na otočku jako obvykle nevyšel, jela i Sárunka, která nesmí u ničeho chybět. A s opravdickým jídlem, čůráním a těmihle servisy je všechno exponenciálně delší.

Než Ivan definitivně odjel (3 týdny jako vždycky utekly jak voda), ještě jsme oslavili jeho narozeniny s novým grilem. Tak dlouho ho vybíral! A stejně to myslím výhledově dopracuje k nějakému tomu plynovému monstru :-).

A tak jsme v Praze už jen ve čtyřech. Poctivě prázdninujeme a lenošíme samozřejmě! Vyreklamovali jsme a složili trampolínu. Vymalovali ložnici. Strávili den u kamarádky s rodinou na statku. A taky samozřejmě pár dní v Liberci s prarodiči.

IQ Landia

Transbordér pod Hamrštejnem

Dinopark

No už se vlastně vůbec nedivim, že nám ten první měsíc tak utekl. Jdeme pokračovat v pomalém létě! Třeba to ještě nějak ubrzdíme, ne?