Sausage o’clock

Neboli hodina klobásy a pečeného vepřového kolena s pivem se opakovala pravidelně každý den, když jsme letos do Čech přivezli s sebou i návštěvu z Kataru. Teda z Austrálie, pardón! Důležitý krok, kdy se dva vesmíry srazí v jeden a svět se zase o značný kus a za vydatného smíchu smrskne.

9 dní, 7 měst, 2 státy a pár tisíc (!) kilometrů na tachometru.

Slovensko propršelo – což byla opravdu škoda, protože Slovenskému ráji se od té doby neřekne jinak než Slovak Hell :). Ona se vlastně tahle celodenní mokrá tůra (společně s dalším dnem na Spišském hradě a v Levoči) hrozně líbila, jenže to se posluchač dozví až za chvíli, když dojde na to gro. Pirohy s brynzou a slivovici :).

Samostatně pak návštěvníci (od Lednice už ve 4) absolvovali ještě “tam nic není” Telč a Český Krumlov v den, kdy město vyhlásilo 1. stupeň povodňové pohotovosti :). Ale měli jsme kliku, do Prahy nedorazili na pramici, ale pěkně za sucha a podle plánu.

V Čechách sice tou dobou všichni taky nadávali, jak je hnusně (pršelo totiž celou půl hodinu každý podvečer), ale my jsme si ty dny na sluníčku nesmírně užívali a na deštivý scénář “půjdeme do galerie” vůbec nedošlo. Je skutečně dost dobře možné, že jsme za ten týden strávili venku víc času než v Kataru za celý měsíc. U nás už je prostě léto, že by psa ven nevyhnal.

Bylo faaakt hnusně.

Společně jsme pak v Praze absolvovali snad všechno, co do těch pár dní dalo nasoukat. Pražský hrad i s prohlídkou, Staré město, Nové město, Karlův most, Prašnou bránu, Strahov, Petřín nebo Valdštejnskou zahradu. Ale chytře jsme samozřejmě ušetřili i nějaká méně zprofanovaná zákoutíčka na příště, když tu Lonely Planet už máme víceméně pokrytou, že :).

To jsme volně prokládali kulturou (černé divadlo se skákajícími pantomimickými kočkami nabralo po 5 panácích slivovice, hruškovice, meruňkovice atd. nechtěné komické rozměry) a hlavně zastávkami na převážně české jídlo – totiž do chvíle, kdy už to “s těma knedlíkama nejde vydržet” :). Pivo, slivovici ani vepřové koleno tento osud ovšem nečekal, zajímavé.

Vepřové (totiž vepř!) na Staromáku – v Kataru není a nesmí se dovážet

Ochutnávka U Fleků

Zkus to ještě jednou TRR-DHEL-NYK, aneb nejoblíbenější český dezert

Závěrečný den se pak odehrál na Karlštejně, který se dlouho plánoval, až to nakonec padlo na pondělí… kdy mají zavřeno :-D. Asi jak počítají tržby z víkendu, nebo já nevím. Takže se trekovalo po okolí, odkud nikde ten hrad není vidět :-). Jsou z toho ovšem krásné fotky bílých makových polí za podmračeného dne. Taková metafora nejen tohoto českého výletu, ale i těchhle zvláštních katarských přátelství – o spoustu krásných věcí se zakopne právě tehdy, když je vůbec nehledáte.

Celá česká fotogalerie je už na Picase.