3 + 6

Jak jsme oslavili Sárčiny a Theuškovy narozeniny, aneb 3 a 6 je vám jenom jednou za život! 

Perfektní předpověď počasí, partička těch nejlepších malých (i velkých) kamarádů, všechny tématické rekvizity dorazily s předstihem, dárky zabalené, navařeno, napečeno – no co by mohlo jít špatně? A přece když jsem konečně dorazila na místo, málem jsem se rozbrečela! A fakt to nebylo dojetím.

Přijela jsem se všemi dětmi o 20 minut později. Kvůli uzavírkám na silnicích a cestě nikoli z domova, ale z jezdeckého centra 30 km daleko, kde měl Theuška to ráno trénink, jsem to zaboha nemohla trefit! Zojinka navíc oněch posledních 20 minut v autě hystericky brečela, já jsem na střídačku nadávala a okřikovala děti, aby chvíli mlčely a nehádaly se! Památnou se asi nakonec stane věta: “Maminko, jedeme domů nebo na párty?” – “Na párty, Theuško, samozřejmě!” – “Já se jen ujišťuju, žeš to ještě nevzdala!” Tady by to už už vypadalo na to dojetí…

Zojinku jsem po zaparkování švihem vyndala a ještě v otevřených dveřích tišila a kojila. A s absolutní hrůzou jsem u toho sledovala, že Ivan na rozdíl od některých hostů ještě taky nepřijel. Jak po parku běhá S. a sbírá odpadky!! Jak J. uklidňuje svoje děti, že určitě dorazíme, a druhá J. píše, že mají nejméně další hodinu zpoždění.

Tak jsme se hromadně zhroutili, dokud ti s chladnějšími hlavami nezačali vynášet věci. V tu chvíli dorazili i uklízeči (kteří se starají o absolutní čistotu parků a zrovna ten den měli několik hodin zpoždění?!). Děti se bez ohledu na vše radostně zdravily a rozbíhaly na hřiště, což nás nakonec taky nakoplo a začali jsme se štelovat na plánované veselí. Jestli ještě někdy někdo přijde na námi organizovanou party, budou to právě tihle lidi!!

Za půl hodiny nebylo po krizi (a rozfoukaném nepořádku ze včerejška) ani památky. Oslava fakt začínala, stres pozvolna vyprchával a my si začali konečně užívat krásného dne a naší skvělé partičky.

Konečně je vybaleno, servíruje se guláš, skořicové rolky nebo jahody, vrší se dárečky.

Většina lidí nakonec doráží až po úvodní krizi a těší se na pokec a zábavu pro potomstvo.

Převlíkačka, všecko to nakrémovat a hurá do vodotrysků…

Ledová voda v horku fakt osvěžila. Oslavu se snažíme vždy dělat ještě v období, kdy to na suchu ještě jde přežít :-D, ale už to určitá opatření chce.

Pomalu se přiblížil čas na dorty a gratulačky, ne? Theuška ala Sonic

A pro Sárunku samozřejmě plincezna, kterou si mohla sama z dortu vytáhnout a představte si – nechat!

Pak jsme hráli jengu, kreslili křídami obrázky na dlažbu, obsadili pískoviště a vyřešili stopovačku. Znovu jsme všechny nahnali do vodotrysku, rvali do nich dorty a dobroty horem dolem :-), testovali dárky a smáááli se.

Teda ti, co to skoro celé neprospali…

Jsem tak ráda, že se to nakonec povedlo! Ale taky že už to je za náma :-D. Stojí to za to, ale mám dojem, že tentokrát budu potřebovat na rekonvalescenci celý ten další rok!