A nezblbnu…

Den 1 a 2, oba víkendové, jsem strávila beze zbytku smutkozaháněcím úklidem. A musím se pochlubit, že jako gruntovnice jsem opravdu zdatná, protože to, co jsem vytvořila z našeho vybrakovaného hnízda by mnohým vyrazilo dech. Ne tak mně. Celé dílo jsem korunovala upečením kuřecích řízků se zeleninou a bramborami – ale na recept se mně neptejte, protože by kuchařům z toho určitě vypadaly všechny vlasy. A jak to chutnalo taky neřeknu, zkrátka to nevím

Den 3 jsem započala lehkou intelektuální snídaní, při které jsem do sebe společně s piškotovou roládou dolovala i diskusi o Academic Security. Totiž o tom, proč je třeba podporovat studium hmyzu, mrtvých jazyků, umožnit studium mikrobiologie Pákistáncům a jiným národům vyvíjejícím mimovolně biologické zbraně a podobně. Mě to v 7 ráno docela udolalo, pro pana F., přítele maminky mého mladomanžela (méně zdatní v rodinných vztazích se už asi ztrácejí), to byla jen malá ranní myšlenková rozcvička před kongresem Mezinárodní astronomické unie v Praze. Na výše zmíněné téma píše po večerech článek, z jehož deadline má dle svého vlastního vyjádření “hrůzu”.

Taky píšu “články” a doháním deadliny – to máme asi společné. Ale opět se někomu mávnutím proutku podařilo obnovit mou nutkavou předtuchu, že až vyrostu, opravdu ze mě nic POŘÁDNÝHO nebude. Tak snad mladomanžel se tam v “cudzině” chytne a dodá lidstvu nějaký ten objev