Rubrika — Česko-Slovensko

Povolení k návratu do Kataru jsme se nakonec dočkali po neuvěřitelných 33 dnech čekání. Zatím s nejmírnějšími možnými podmínkami – 7denní domácí karanténou a RT-PCR testy na příletu a 6. den karantény. Leda by nás vyřadili z nízkorizikových zemí, pak bychom si v karanténě pobyli týdny dva.

Čekali jsme na tyhle papíry dlouho, ale získali jsme neplánovaný měsíc babího léta, docela bezbolestný návrat do školní rutiny a děti snad poprvé nabyly pocitu, že i tady by se dalo žít. S tátou, kočkama a bazénem ovšem!

[Cist dal →]

Nakonec jsme do Čech při první možné příležitosti (obnovení letů z Dohy do Prahy) odletěli. Moc jsme ani neměli na výběr. Mně i Sáře zbývalo posledních pár týdnů platnosti pasů a bez nich bychom se už nehnuly nikdy nikam. Ukazuje se, jak kritické je, že Česko vykonává konzulární služby jen z Kuvajtu, kam se přes dvoje uzavřené hranice taky jaksi nedalo dostat. Odjeli jsme, i když neexistovala žádná možnost se v dohledné době vrátit.

[Cist dal →]

Za červenec jsme se zvýletovali dostatečně, ne že by to nebylo úžasné, ale ta potřeba si zase pořádně odpočinout, už se nedala přehlédnout. A já jsem nám přece slíbila unbusy léto! Další týden jsme tak strávili převážně v Praze, a to navíc za pomoci naší skvělé slovenské babičky.

[Cist dal →]

V červenci tropická vlna konečně ustoupila. Už to tak bývá, když se ohlašuje začátek opravdových prázdnin. Blížil se první tábor, a tak jsme se už museli aspoň trošku zakousnout do našeho výletního seznamu.

[Cist dal →]

Toto léto jsme opustili Katar tak brzy, že nás měsíce nesnesitelného vlhka a horka lízly jen okrajově. Ídové svátky přinášejí zpravidla týdenní pracovní volno, které jsme byli schopni spojit s příletem celé rodiny do Evropy a prodloužit tak Ivanovu dovolenou. Už je to asi naposledy, jak se svátky posouvají na dřívější a dřívější termín, asi bude nutné ten společný čas poskládat jinak.

[Cist dal →]

Třetí měsíc “doma”, to už býváme náležitě zabydlení, máme notně odškrtáno ze seznamu výletů a aktivit a jednoduše si užíváme léto! Snad jediné, co by šlo těmto prázdninám v tomto okamžiku už vytknout, je to nekonečné světlo! Ještě nikdy nechodily děti tak pozdě spát, Zojka klidně do 11 poskakovala lidem po hlavách (doslova) a já už jsem začala regulérně usínat dříve než děti.

Ale taky se nám už stýská, pravda. Po Ivanovi i po kamarádech, kteří se tento měsíc postupně vracejí do Dohy a hlásí se. Víme, že už se tam na nás čeká, a těšíme se. Ale ještě chviličku…

[Cist dal →]

Druhý týden v červenci se našla společná kalendářová skulina pro již tradiční návštěvu babiny v Praze. Dovolená to pro ni není, co si budeme povídat, požadavky srší od rozbřesku do slunce západu (a to není v létě nikterak brzy :-D). Ale je to asi jediný způsob, jak získat pár extra společných dnů v letním schématu a za to to všem stojí.

[Cist dal →]