Rubrika — Rodinka

Měla jsem dojem, že už by Zojinka měla trošku mluvit. Já si ale houbelec pamatuju, takže ze záznamů! vyplývá, že to zas tak žhavý nebude a zbytek je dojmologie (už jsem na ty mluvící spíš moc navyknutá :). Každopádně co jsem chtěla původně říct, že Zojinka zatím nepoužívá skoro žádná slova. Brebentí si teda přehršel nejrůznějších zvuků, ale ze slov zůstává u mamá a tím to hasne. Už jsme tedy přemýšleli, jaké to má asi přičiny.

Za prvé rozumí skvěle, to je dobré. Za druhé možná mluvit vůbec nemá potřebu – buď si totiž se vším poradí sama (a to ona je zdatná), anebo si holt oběť dotáhne, kam potřebuje, a nechá si pomoct. Třetí varianta je, že prostě bude mluvit později. Asi totiž není zbytí a bude to naše první skutečně bilingvní dítě.

K té zdatnosti – hry a lego se defitinitivně přestěhovali za branku do pracovny. Ne že by lego jedla, ale její destruktivní vliv už nelze ignorovat :-D. Tak aspoň ti větší mají kam utéct za svými hrady a kočáry (a bourat si to tam jen vzájemně).

Spí už povětšinou jen jednou denně – v autě nebo v kočárku, což je teď v tomto počasí dost výzva. Ale už jen chvilku a bude se chrnět na zahradě :).

[Cist dal →]

Počasí v dubnu – absolutně nevyzpytatelné. Respektive uzavíraly-li by se sázky, kdy bude ošklivo, bude to: v dubnu, o víkendu a když si něco naplánujete. Třeba narozeninovou oslavu ;-D. Mohli bychom se ale už poučit! 2011: vypukla písečná bouře 3 dny před oslavou (na den D se to ale zázračně vyčistilo), 2012 jsme museli všechny stáhnout domů v den oslavy, dtto 2015. 2016 jsme slavili místo plavek v mikinách!

No a letos to skoro vyšlo, nádherný čtvrtek a výborná předpověd na pátek… Akorát že v pátek ráno realita odhalila nespolehlivost pouštních rosniček. Ty totiž vodfoukla někam dáleko na moře a ještě teď hledajil cestu zpátky. Vítr fučel, že by se Zojka na nohách neudržela, a poryvy zvedaly písek, co švihal vše živé do živého. Ble.

[Cist dal →]

Oh boy!

Ještě nedávno mu bylo pět blablabla… no letí to. Takže teď všude hrdě hlásí, že je mu sedm, ještě hrději, než mu posledních tak 8 měsíců bylo “six and HALF”. Když jsme slyšeli z vířivky v bazénu zpívat Happy birthday partičku mladých dovolenkářů, bylo nám hned jasné, komu a kdo si to vyžádal :-D.

Čte – anglicky zatím líp než česky, na tom pracujeme teď usilovněji kvůli červnovému přezkoušení. Máme asi dva různé slabikáře, ale nakonec jediné, co má smysl, je jediná ze dvou čítanek, kde jsou jakž takž smysluplné texty! Když může číst zábavnou, napínavou, vtipnou literaturu v angličtině, těžko by  ho kdy dostala k Emě, co mele maso, ale i k té Honzíkově cestě…

Sám neví, co s těmi velikánskými emocemi. Když není po jeho, když mu někdo něco sebere, když mu něco nejde. Umí spolupráci, pomoc i empatii, ale taky zlost, vztek a agresivitu. A teď jak z toho ven. Já se snažím vždycky řídit heslem, že ve výchově je potřeba sdílet svůj klid, ne jejich zmatek, ale jestli si z toho něco odnese… snad. Ale zatím to pochopení, uznání pocitů, ale držení své hranice, která zřejmě zlost i způsobila, funguje – ne ideálně, ale asi nejlíp.

No a taky přišel o svoje krásné beachboy vlasy! Ostříhat to potřebovalo, ale záměr se až tak nepovedl, je to moc krátké a kus jeho “looku” to sebralo. Jsou to ale jenom vlasy, nechá se dorůst a zkusíme znova :). Na krátké vlasy ala tatínek to asi nebude, má svoje vlasy až moc rád :-))

[Cist dal →]

Už před koncertem se Theo necítil úplně stoprocentně, ale cestou domů teprve bylo jasné, že to nebude jen únavou z celého náročného týdne. 39 teplota, bolesti “všeho” a hrozná únava… Tři dny v podstatě jen spal, pátý den vypil smoothie a podíval se na pohádku, pak zase teploty… Až po víc než týdnu se konečně začal cítit líp, ale to už zase kašlala Sárunka.

Velikonoční neděli jsme tedy oslavili ještě v pyžamech. Děti dostaly pár dobrot, čokoládového zajíce, omalovánky a papírové loutky :), omalovali a potiskali jsme pár vajíček a povídali si o významu Velikonoc… Pomlázkové pondělí už jen zlepšující se stav potvrdilo a mohla jsem doopravdy začít chystat, že se zapojíme do každoročního lovu na vajíčka :).

[Cist dal →]

Šestý co-op, počítám správně?? No je to tak – už jsme tam nasáčkovaní 3 roky! Jak už to ale na tomto turbulentním místě chodí, po 8 letech opouští Katar jedna z klíčových organizátorek. Will show go on? Až podzim ukáže…

Jarní ročník 2018 byl ale zase dobrý!

[Cist dal →]

Když objevujete svůj hlas, nemusíte u toho chodit hned na konzervatoř. Ječet, pištět a vřeštět ve všech tóninách můžete začít už pěkně doma útlém věku :-D. A když to má echo, anebo se připojí i další sourozenci, protože to je nápad, je to vůbec nejlepší.

Jestli z toho ale jednou budou fakt slova, to se taky ještě neví. Ono říkat všemu “dis” (this?) a vehementně ukazovat, se totiž jeví jako neuvěřitelně efektivní!

Případně lze upoutat pozornost výlezem na stůl (gauč, kraj postele, židli) a v té nové rovině všechno zdemolovat, sníst, rozlít, rozmatlat nebo rozházet. Ani rychlá pozornost tomu obvykle už nezabrání. Takže prostě po tom stole vždycky chvíli běhá a piští, pak si sedne a všechno sní nebo poshazuje, pak zas pobíhá, než si sedne a s houpajícíma se nohama volá o pomoc. 30x denně :-D, protože dotyk nohou země okamžitě aktivuje horolezecký reflex.

[Cist dal →]

Utichá potlesk a z jeviště odchází poslední teenagerka v černých elegantních šatech s třpytkami. Pod schody míjí prvního malého chlapce z nejmladšího sboru, který ji na jevišti střídá. Za ním se řadí dva tucty malých zpěváků.

Napjaté ticho prořízne ze 7. řady Sárunčin výkřik: “Theuškooo!” a zběsilé mávání. Lidi se zasmějí, ale je jasné, že přijeli i Hujerovi :-D. Tak si aspoň kousky koncertu poslechněte taky.

Do zpívání opusu od Brahmse v němčině, co zpívala ona dívka v černém s nejstarším sborem, to má ještě daleko, ale zvládli to ti maloši na výbornou.