Rubrika — Rodinka

I fyzicky je dost zdatná, silná a houževnatá! Samozřejmě tedy i letos chtěla pokračovat v baletu a gymnastice, vyšel nám konečně zase do rozvrhu i playball, je to fajn. Z kroužků chodí ještě na “music appreciation” (takové zpívánky už víc pro předškoláky) a vrhla se s Theem taky na piáno, ale to jí předpokládám dlouho nevydrží. Je to ještě taková rozevlátá duše a jammuje si na ty nástroje prostě po svém x-).

Je to taky nejrannější ptáče z nás všech. Udělá všechno proto, jen aby už nemusela být ráno v posteli. Od “potřebuju se vyčůrat” (a už se nevrátí samozřejmě) přes vyplížení se až po regulérní útěk. Ivan ji ale obvykle práskne, a když ne, tak její odpolední odpadnutí v autě bezpečně :-D.

[Cist dal →]

Pokud nááhodou držíte něco v ruce, buďte si jisti, že to bude chtít. Směle se o to dokáže poprat, ale přinejmenším to rozčilené “mojeeeeee” nelze přeslechnout. Zatímco se u toho samozřejmě to nebohé dítě sápe do náruče, na stůl, do skříně, do lednice nebo kamkoli jinam, kde se požadovaná věc nachází. Na její atraktivitě až tak nesejde, ale byla-li by to čistě náhodou třeba koloběžka, tak tu by vyrvala i belzebubovi.

V Oboře se jí objevily na tvářích dva, na krku jeden a na rukách čtyři pupínky, takže byla vyhlášeno pozorování na neštovice. Ale ačkoliv přítomné matky pokyvovaly hlavami, spíš ji chudáka něco pokousalo, takže tomuto poprvé (ale to by zase bylo naposledy, že!?) jsme se prozatím ještě vyhnuli.

[Cist dal →]

To jediné odpoledne, kdy jsem bez telefonu odskočila do obchodu za rohem dokoupit pečivo, jsem se vrátila domů s tím, že jedeme na pohotovost. Zojinka plakala a plakala a nedala se od Lenky ani babiny utišit. Nikdo nic pořádně neviděl, ale pravděpodobně jí Sárka pomáhala na trampolínu (taháním za ruku) a na tu si od té chvíli nedala sáhnout a nepoužívala ji. Achjo.

Ani u kojení si nedala na ruku moc sáhnout, vždycky se odcucla a znovu rozplakala… Až po chvíli mi dovolila předloktím hnout, trošku jsem ho zmáčkla, pootočila do strany (jestli to jakože jde), když v tom zalupalo… a bylo po pláči. Ruka šla za chvíli do provozu a cesta na pohotovost byla odložena na později. Což už nebylo nakonec nějak potřeba. Tak asi měla něco vykloubené, chůdě? To bychom měli další poprvé…

[Cist dal →]

Body za první večer uspané dítě získává… no tak Zojinka určitě neee :-D. Jak tu nemáme druhou osobu (kterou by Z. tolerovala) na samostatné uspávání a tma v podstatě *nikdy* nenastává, usíná zásadně až absolutním vyčerpáním svého batolecího organismu. V 11, když je situace příznivá, a zbytek dne je tzv. volný večer pro mě :). Ale kdo mi to kdy slíbil, žejo, ty volné večery. Jednou budou.

V rozmluvení žádný velký pokrok nenastal, pořád si žvatlá tu svojí hotentotštinu a vehementě ukazuje, a překvapivě jí to stále funguje.

I kolemjdoucí se pozastavují nad roztomilostí (toho chlapečka), protože když chce, je fakt neodolatelná. Nechce ovšem vždycky :-D. Ječák má neuvěřitelný – ať už v oktávě pozitivní (to se k ní ochotně přidávají i další dva), tak negativní ala “zase-mi-nechcete-něco-dovolit” a “ničíte-mi-dětství”!! A když se nedoječí, tak si to nakonec udělá po svým.

[Cist dal →]

To jsou pořád jen nějaké nesmyslné zákazy a omezování. Na stole se běhat nesmí, v koši se hrabat nemůže, vylejt celou vanu na zem se nějak jakože nehodí a snad ani vyskakování z autosedačky není nějak v módě. Škandál! A do toho se Zojinka třeba nedostatečně vyspí a už nám tu běhá tzv. Zlostné batole. Nemá to jednoduché! Ale když se ji alespoň snažíme kontinuálně zásobovat nějakým jídlem a co nejvíc uspávat, a tak z ní občas toho blonďatého andělíčka ještě vydolujeme :-D.

A pak je to takový mazel! V tom je tento věk prostě nepřekonatelný.

[Cist dal →]

Už! A už zase…

Školní rok nám opravdu končí brzy. Jednak hodnocení do školy spolu s portfoliem (ukázkami práce) se do školy bude posílat už 5. června. A 7. června odlétáme z Kataru. Je to týden před Eidem, s nímž definitivně končí i všechny kroužky. Tak se to tak hezky termínově porovnalo.

S Theem už budeme jen pracovat na portfoliu (co je co, co vzít s sebou, co jen nafotit) a ještě si projdeme různá opakování. Od odletu na Slovensko do přezkoušení 12.6. už mu ale dáme oficiálně pokoj :). Ono to učení se ale stejně takhle jednoduše nekončí, žejo, číst a psát a vyrábět bude nezadržitelně i nadále :)).

A teď tedy ale co dalšího v tomto školním roce Theo a Sára podnikali?

[Cist dal →]

Mají společné kamarády a narozeniny ani ne měsíc od sebe, takže společná party dává absolutní smysl :). Ale pak jsou tu ty faktické narozeninové dny.

Sárunce to vyšlo na úterý, to jsme zrovna na pláži s Theovým sailingem. Tak jsme napekly cupcaky, ozdobily růžovou polevou a zapichovátky s princeznami a 4letá Sárka podělila všechny námořníky (zapichovátka si zase pěkně vybrala zpátky :-D). A doma pak od nás dostala dárečky a moc se těšila na velkou párty.

To Theo dorázil do své 7leté destinace už oslavený a hlavně obdarovaný. Takže to chce jen nějakou tu třešničku na dortu. Zrovna dneska jedeme do přístavu? Jů, svezeme se na lodi? A jakto, že je tu i tatínek? Ale proč máme s sebou ty kufry?? Samé otázky!

[Cist dal →]