Rubrika — Rodinka

V 6 měsících jsme (asi už naposledy) vyprali a odložili “Hoppa” – můj oblíbený elastický šátek. Sice by v něm Theo ještě nějaký ten pátek váhově mohl krásně být a měl ho moc rád, ale ve chvíli, kdy byl dost velký a snesl i nosítko, volba byla jasná.

Proč?

[Cist dal →]

… je v kalendáři Theodora. Tak jen abyste věděli

A jak slavíme první svátek?

(Je mi jasný, že nikdo z účastníků této fotografie nebude se svým výrazem asi moc spokojen, ale když tomu Theíkovi to tam taaaak sluší :-)).

Contented je asi nejčastější slovo, kterým je Theo charakterizován. Spokojenec. Kliďas. Kouká do světa, na lidi, na věci a zvědavě si vše prohlíží. Není to vyloženě hysterka ani vztekloun, ale ne že by neměl svoje mrčící momenty. Jeho nádherný smích je ale vždycky tisíckrát vynahradí.

Ode dne, kdy se dokázal bez problémů otočit na břicho, si začal podsouvat kolínka. Za měsíc už prý může lézt… Moment hrdosti i obav. O zabezpečení domácnosti zatím totiž samozřejmě jenom mluvíme.

Přes den většinou čtyřikrát spinká a od posledního spaní kolem druhé odpoledne vydrží až do sedmi vzhůru. Hrajeme si (na břiše samozřejmě :-)), čteme a zpíváme (já), houpeme (Theo sám), vaříme nebo pereme (Theo se zaujetím pozoruje z lehátka). Všechno ho zajímá. Nejenom tak zvanou hrou živ je svět malého dítěte. Pro něj je hrou všechno.

[Cist dal →]

Sople, kašel, konstantní mrčení a blbá nálada. Teplotu jsme měřili, ale nad 37,6 to nikdy nevylezlo, i když mně se zdál teplej a potil se. Nastudovali jsme si i návod na odsávačku, ale nedošlo na ni, rýma tekla sama. Kašel neeskaloval, jenom byl čím dál mokřejší a méně častý.

Léčili jsme megadávkou megacéčka nitromlíčně :), sluníčkem a teplem a za 3 dny je skoro po všem. První imunitní bootcamp máme za sebou. Ještě jich bude :-/

Tak nám pomalu (ale fakt zvolna) začíná podzim. Čas vyrazit zas ven! Pomalu zabředáváme do každodenní rutiny, jejíž součástí se stává například: pauzička u bazénu. Zatím tedy pouze buď brzce dopolední nebo pozdně odpolední, ale je tam :).

Obhlídka, jak řáděj velký děti

[Cist dal →]

Nejjednodušší je pro nás letět do Vídně, let je přímý a trvá pod 6 hodin. Theo skoro celou cestu prospal, joo, to byly ještě časy… Z Vídně je to pak necelé dvě hodiny autem do Nitry, kde konečně začalo seznamování s rodinou.

Theo s babinou (3 měsíce)

A bezmála 5 měsíců!

[Cist dal →]

Včera jsme se po více než dvou měsících vrátili do Kataru. A zjistili, co všechno je Theovi doma už malý Tolik vyrostl! Nebýt fotek a právě těchhle srovnání, ani bych si toho skoro nevšimla.

Už má svůj denní rytmus – vstává kolem osmé a přes den si tak každé 2-3 hodiny dá dvaceti až třicetiminutovou chrupku. Jo, spí málo – za den dá tak 10 hodin. Začínám spíš věřit tomu, že do tohohle spacího průměru doroste, než že se rozespí. No holt co už.

Mezitím nejradši střídá hraní s hračkami na zádíčkách (tj. teda hlavně strkání do pusy) a hraní na bříšku, nošení po bytě (ať už na kukandu, tak “za prací”), houpání v lehátku, přebalování, krmení a jezdění v kočárku… které ovšem musíme v Kataru ještě na chviličku omezit kvůli počasí. Ale zas celý podzim a zimu už to bude pohoda.

Stále se rád směje, miluju ten jeho hlasitý smích. Tu škytavku, kterou z toho většinou dostane, už míň :). I hysteráček se občas objeví, ale pomazlení nebo nakojení (nebo uspání – co si budem povídat, ono to je většinou z únavy) docela spolehlivě zabírají.

[Cist dal →]