Rubrika — Rodinka

Týden volna vždycky bodne. Ani jsme tentokrát nikam nechtěli jet (nakonec se ukázalo, že vlastně nejel skoro nikdo, vždyť jsme se sotva vrátili po prázdninách do normálu) a užili si společný čas ve čtyřech pěkně doma. Eid Al Adha byl tak bezvadná příležitost poscházet se s kamarády, dospat nebo rozkoukat nové seriály.

Znáte to, ve “školním” roce prostě není na nic pořádně čas. Škola, práce, úkoly, kroužky, ten nemůže dneska, radši zítra, no ale to máte zrovna zpívánky, pak mají zas děti akci ve škole, přijde opravář, rýma… no a puf, další týden v tahu. Takže společný týden, v němž mají všichni aspoň větší část volno, je něco mimořádného a je třeba to využít. Sejít se třeba na pláži je hodně fajn!

[Cist dal →]

Zuby to nemá, o vlasech taky prakticky nemůže být řeč, ale slyšet je to na sto kilometrů. V šátku jedno z nejspokojenějších miminek na světě, jinak s ní šijou všichni čerti. Takovej hardcore attachment parenting :-D.

Aspoň už se nechá nosit vertikálně, to mi hodně ulevilo. V kolíbce už byla těžká, takto břichem připlácnutá ke mně, se jí váha mnohem líp rozloží a i na nožičky má víc místa. Výhled je asi horší, ale buď to vynahrazuje jeho oboustrannost, nebo si zvykla.

Celkem už se s ní dá i cestovat autem. Vybírám si tedy stále, pokud to jen trošku jde, kolem-spánková okénka. Rozdíl ale je, že během nich si tu chvíli, než usne, potichu a zaujatě hraje. Neřve, jako bychom jí tam místo hrajícího pejska hodili rozzlobenýho škorpióna.

Plazí se! Ne rychle, ale dost na to, aby si dokázala v okruhu pár metrů sebrat ze země cokoli, se jí zalíbí. Na to Theuška není zvyklej, a tak už pár dní jančí nad čímkoli, co si Sára vezme do ruky. Když se ho ptáme, proč si to nemůže vzít (ani “svoje” hračky), vymýšlí všechny možný i nemožný hypotetický důvody, proč “tohle ne!”. Ještě z toho budou pěkný bitky a asi hodně brzy…

Jinak bráchu nade všechno miluje.

[Cist dal →]

Skúsenosťami sa človek učí. To platí pre nás teraz už dvojnásobne pri zariaďovaní vecí na úradoch, možno tristonásobne pri zariaďovaní na úradoch v Arábii. Čo ma ale neustále zaráža, aký tip ľudí si vyberá povolanie, ktoré s úradničinou súvisí. Hlavne s tou, ktorá predpokladá ochotu pomáhať a komunikovať. Dajme tomu, že na prepážke na pošte sa môže nájsť akákoľvek povaha, ale ako môže robiť niekto konzula, keď sa proste nechce baviť s ľuďmi?

Hneď po narodení Sárky bolo jasné, čo nás čaká za papierovanie. Prešli sme si tým tou zložitejšou cestou už s potvrdeniami a papierami pre Theušku. Vydanie rodného listu a následne cestovného dokladu je proces s počtom krokov presahujúci stavbu menšieho obytného domu v podaní IKEA návodu. Ale čo, za tú pohodu a zázemie nám to stálo. Vyzbrojený trpezlivosťou som sa vydal hneď druhý deň po narodení Sárky pre potrebné dokumenty na vydanie katarského rodného listu.

[Cist dal →]

Než se rozepíšu, co všechno jsme o prázdninách zažili, vyprázdním letní sbírku Theuškových mouder :).

[Cist dal →]

Představte si to, Kočule má 6,6 kilo – právě dvojnásobek váhy, se kterou se narodila! Má teda o kilo víc než Theuška touhle dobou (ale kdo ne, že?), ale ten si tu svou zase zdvojnásobil trošku dřív. Spurtík to teď byl u Sárky docela slušnej – víc jak kilo za 6 týdnů, fjůůůů.

Tu nově nabytou sílu taky náležitě využívá, je to totiž světová nespravedlnost, že všichni kolem se můžou někam pohybovat, jen ona ne. A že to zkouší.

[Cist dal →]

Článek jsem chtěla původně dopsat už včera, ale šla jsem radši spát, abych byla ráno s dětmi dorůžova vyspaná. Samozřejmě kdybych věděla, že budeme vstávat před půl pátou, mohla jsem se takové ambici pěkně od plic zasmát a dodělat to :-D.

Ve 4 měsících začal blbě spát i Theuška. Z relativně už dlouhých spánkových intervalů se staly krátké, klidně 20minutové – v noci!, ne ve dne, tam už 20minutové dávno byly. Sára zase spí víc přes den, takže suma sumárum těch 11 hodin za den jakž takž nasbírá.

Do toho se ale taky dávno otáčí na břicho, podsouvá si kolena pod zadek a všelijak výská (hlavně ale hlasitě) – takže ne že by se přes den dala jen tak někde tiše odložit :-), je jí prostě všude plno. Je urputná, veselá a čím dál krásnější. Jak prohlásila mamka “no necháme si ji” :-).

[Cist dal →]

Velkej brašule si právě prochází svou pročpročproč fází a to bych nikdy nevěřila, jaký všechno proč se dá vymyslet. Namaluj mi auto a proč je červený a proč má kola a proč je to auto a proč jsi ho nakreslila a proč jsem to chtěl. Tichooo!

Poslední dobou taky zažívá obrovskej příliv samostatnosti a touhy družit se s dětmi. Je ale stále dost plachej, k dětem promlouvá citlivě a příliš se nebrání, když se po něm někdo ohání raketou. Raubíř to ve skupině dětí asi nebude, vidím ho spíš jako vyjednavače a kluka, co si dělá věci po svým a nenechá se tak snadno strhnout davem. Snad si svoje místo najde.

České prázdniny si v tomto směru strašně moc užívá! Všechny děti mluví česky, všechny maminky se přátelí a společně trávený čas je prošpikován novými zážitky – hlavně těmi venkovními. Šišky, šneci a bahno jsou prostě nej :). Bude se nám tu jednou (brzy?!) dobře žít.

[Cist dal →]