Rubrika — Rodinka

“Tady je zima… jak kdyby tu byl sníh,” prohlásil Theo hned poté, co jsme vystrčili nos z letadla na Ruzyni. Bylo 20. června a 17 stupňů :))), takže se radoval trošku zbytečně.

Památnou se ovšem stává ještě jiná hláška.

[Cist dal →]

Jak je jí málo (furt ne a ne dolézt na 9 kilo), tak jí je všude plno a třikrát tolik slyšet. Urputná a vzteklá, zato při dobré náladě veselá a plná vášně :-D. V září onemocněla a přísámbohu čtyři dny prořvala. Současné slunečno na její tváři a v dobré náladě, pusinkování a zubatý úsměv od ucha k uchu si teda hodně užíváme.

Nalepila se na mě, tatínek nenene. Lenka měla málem infarkt, když jí strčila nohy do vany a Sárunka spustila takovej řev, držela se zuby nehty a nohy zvedla snad až za hlavu, že si myslela, že jí napustila 98 stupňů. Naštěstí jen separačka :).

Miluje děti, Theušku, houpačky bez opěrátek, koloběžky, polívky, duplo, samostatné obouvání… no jako každý správný tříleťák. Moment! Rok a půlleťák, ale nějak se to k ní ještě nedoneslo :-D.

[Cist dal →]

“Mama mama. Mama? Mama! Mama mama! Mamaaaa.” A nejlíp to patrně pochopím, když mi u toho visí na noze  Osamostatnila se a helemese ono se jí to vlastně i trochu nelíbí!

Moc toho nenamluví, vlastně skoro až cíleně mlčí (když neječí z jiných důvodů), ale má neskutečně propracované jiné komunikační dovednosti. Ukazuje, gestikuluje a různě jinak člověka dokope, aby jí splnil její přání. Když si teda náhodou neumí pomoct sama.

Stále je v pohybu, nahoru dolů. Aktivní batolivý kazisvět! Zvlášť takhle při konstantním cestování – na dva sbalené kufry mi zvládne za zády jeden a půl vyhrabat. Nakonec jsem ráda, že s sebou míváme věcí aspoň půlku a děti, děti aspoň dvě.

[Cist dal →]

Tyhlety dlouhé letní večery nám dávají všem docela zabrat, protože před devátou se snad dosud nepodařilo nikdy a nikomu zaklapnout víka. A tři týdny trvalo, než se to taky spojilo s posunem budíčku. Už tak nerežimková Sárunka tak upadala v naprosto nepředvídatelnou denní dobu do stavu prudící ospalosti (již od prudícího hladu, počůrané plenky, nudy a nedokonalé dovednosti často těžko odlišit). Ale už dobré – spojilo se to víceméně s přechodem na jeden denní spánek. V nepředvídatelnou denní dobu :).

Je neskutečně rukodělně a fyzicky zdatná a naprosto neohrožená, což se projevuje mimo jiné celkovou otlučeností. Naučila se třeba taky vykousat v puse třešňovou pecku. Jak na to přišla?!

Krámuje, bordeluje, známá věc. Kdybych se držela Ivanova hesla “tak to dej někam, kde na to nedosáhne”, máme na dvou místech v bytě třímetrový zákop věcí jak za 1. světové války.

Trošku mluví mama, tata, ňam :-D. Svým pápá si zase získává srdce všech kolemjdoucích. Chápejte – když na vás modrooká blondýna hodí svoje pápá a širokej pizizubej úsměv, roztaje i ta poslední úřednice, realitní makléř, prodavačka, stevardka, sousedka… co jsme tak měli možnost dosud otestovat :).

V Čechách se jí prostě líbí!

[Cist dal →]

Kde je Sára?

Kde asi. Na velkým stole. Buď na něm sedí, to v nejlepším případě, ale spíš na něm stojí, anebo rovnou běží na druhou stranu. Kterej amatér chodí po zemi, že. Překvapivě je celkem šikovná.

Začíná víc rozumět – podej, dej to tam, pusinku, jak jsi vysoká, zatleskej… takový ty drezůrový základy :-D.

Šíleně, ale šíleně krámuje. Z jednoho bordelisty máme najednou dva a 200x můžeme něco uklidit, není to za 20 minut poznat. A ono se to ani uklízet nevyplácí, protože pokud si s tim madam zrovna chce hrát (nebo k tomu zaujme jakýkoli postoj zájmu), tak vás čeká už ale vopravdickej hysteráček. O Sárunce prostě nejde nevědět :-).

[Cist dal →]

Veselá i smutná edice.

[Cist dal →]

Ve školkách frčej besídky, ve školách se místo matematiky taky už tak akorát mastěj karty a i my se tento týden loučíme s našimi kroužky. Na příští rok je přitom všechno tak nejisté a tolik přátel už se po létě do Kataru nevrací, že předem raději neplánuji nic a jen doufám, že to do sebe zase nějak zapadne.

V září to taky vypadalo kdovíjak a nakonec se nám ten rok tak moc povedl! Hlavně díky skvělým dětem a jejich maminám.

[Cist dal →]