Rubrika — Rodinka

Už nám ty děti z ročenek nějak odrůstají, co? Myslím, že tohle bude poslední Theův update, než si začne tu svoji online přítomnost obhospodařovat sám, žejo…

Theo je asi největší milovník koček v naší rodině. “Ty kočky asi někdy litujou, že jsou tak rozmilý, co?” chechtá se, když je někam vláčí, do něčeho balí nebo jim postodvacáté boří nos do kožichu. Ale respekt to oni si dokážou vynutit sami, když je nejhůř :).

Je to samozřejmě gamer, denně jede Minecraft, kde zná měsíce dopředu všechny updaty a konstantně si vyhledává tutorialy na různé stavby, pasti a dokonce i sloučeniny. Hraje taky BattleFront, Star Wars a Pokémony a pořád má v merku něco, co by chtěl příště. No o čem myslíte, že psal pololetní projekt ze slohu na téma “Muzeum, které v ČR chybí.”

Snadno se se všemi skamarádí a je mu jedno, jestli jsou děti mladší nebo starší, holky i kluci. Ne že by těch příležitostí v době corony bylo tolik, ale přímo tady v compoudu a mezi domškoláky ta přátelství drží.

[Cist dal →]

Jestlipak už dneska něco vyrobila? A uklidila po sobě vodovky a papíry? A už tu lítala a ječela a něco shodila? A kolik snědla mandarinek? Tak to je všechno v pořádku :).

Tohle pometlo tráví svoje dny totiž právě tím. Vyráběním, malováním, tancováním a lítáním a skákáním! A energie jí záhadně s přibývající fází dne neubývá, spíš naopak! Nestíháme jí, ale ona zas ničí asistenci taky nevyžaduje :-D.

Sára je taky perfektně adaptovaná na prostřední sestru – pečující a chápající pro malou ségru i drsná a nevybíravá pro velkého bráchu. Nebo obráceně, prostě podle potřeby :). Každý by měl mít doma svoji Sárunku. 

[Cist dal →]

Po dlouhé době uvolnil Katar v polovině ledna konečně některá pandemická opatření. Otevřela se například venkovní hřiště a týden nato i vnitřní hřiště a sportoviště (vše s povinnými rouškami, rozestupy a výrazně omezeným množstvím lidí). Když říkám po dlouhé době, myslím tím od března 2020! Jen aby bylo zřejmější, jak často se tu mění opatření, extra ta rozvolňovací.

Všem to nalilo optimismus do žil, i když… dlouho to nevydrželo.

[Cist dal →]

Zrovna v tomhle prvním narozeninovém videu to nejde moc slyšet (mám na to vždycky jen jeden pokus!), ale Zojinka už krásně mluví, normálně ani nešišlá :-D, umí popisovat všelijaké složitosti a detaily a hlavně už si leccos dokáže vyjednat místo ječení. I vtípky po nás hází, divoženka.

Většinou je první, kdo vstává! Ale sedne si k minecraftu a nabere si snídani, případně si vytáhne z postele Sáru a provozují to spolu. Samozřejmě lze namítnout, že by si měly hrát spíš nějak smysluplněji, ale takhle si to v jarní karanténě sedlo a rána máme díky tomu vlastně úplně v klídku.

Ze všech dětí je asi nejvíc vybíravá v jídle, jí jenom pár polívek, pečený květák, řízečky, bramborovou kaši a pizzu, tím to asi končí. Docpává se ovocem a zeleninou, případně nějakým sendvičem a jogurtem, ale není to prostě žádná sláva.

Miluje nosit šaty a kostýmy, ani do pyžama ji nedostaneme. Taky by měl být outfit ideálně růžový, eventuelně blyštivý nebo aspoň s jednorožcem nebo vílou :). Naštěstí se v dnešní době prakticky ani nic jiného pro holčičky nevyrábí.

Kdykoliv je ochotná vyrazit na nákup anebo na koloběžku. Zato z odrážedla má panickou hrůzu. Mně to ale vlastně může být jedno, za jakým vozidlem peláším.

[Cist dal →]

V Kataru je vždycky trošku obtížnější vyburcovat se k vánočnímu chystání. 26 stupňů, bazén i klimatizace jedou naplno a i obchody na tyhle křesťanské speciality reagují dost vlažně. To jen česká paní učitelka na online přírodovědu náruživě vykládala o tom, kolik napadlo v Bílých Karpatech předvánočního sněhu, viďte děti! Akorát jí na to domškolácká Marlenne řekne, že u nich ve Švédsku je sníh už dva měsíce. A Honza zase otráveně oznamuje, že u nich nich to hned roztálo. No ani Theo nepřispěl velkým pochopením pro zasněžené kopečky za okny :-)).

[Cist dal →]

Každé roční období trvá v Kataru realisticky necelé dva měsíce (někdo tomu říká taky pět minut), zbylého skoro půl roku okupuje léto. Z letošního podzimu nám ještě půlku ukradla karanténa, takže pět minut jak vyšitých. A zrovna tohohle období je extra škoda.

[Cist dal →]

Povolení k návratu do Kataru jsme se nakonec dočkali po neuvěřitelných 33 dnech čekání. Zatím s nejmírnějšími možnými podmínkami – 7denní domácí karanténou a RT-PCR testy na příletu a 6. den karantény. Leda by nás vyřadili z nízkorizikových zemí, pak bychom si v karanténě pobyli týdny dva.

Čekali jsme na tyhle papíry dlouho, ale získali jsme neplánovaný měsíc babího léta, docela bezbolestný návrat do školní rutiny a děti snad poprvé nabyly pocitu, že i tady by se dalo žít. S tátou, kočkama a bazénem ovšem!

[Cist dal →]