Rubrika — Rodinka

Abych nezapomněla!

Jak přestávám stíhat fotit, tak přestávám stíhat zapisovat. Ale něco bychom měli :).

[Cist dal →]

Ale samozřejmě jsme dětičky nenechali bez dortu a svíček a dárků, to dá rozum!

[Cist dal →]

Před dvěma týdny jsme dětem udělali společnou oslavu a od té doby máme doma přiznaného pětileťáčka, už se ani neopravuje :). A jakej je to super kluk?

Hodně se zlepšil v angličtině, anebo se možná jen konečně rozmluvil, takže je to podstatně líp poznat. Přepíná si, jak se mu to zrovna hodí a už si až tak nestěžuje, když je nějaká pohádka anglicky. Znatelně chytá nová slova a sám se lámaně snaží mezi dětmi INICIOVAT hru nebo se hlásí trenérce na odpověď. Asi se ten jeho nekončící monolog nedal v hlavě udržet a muselo to ven x-).

Učí se plavat, asi byste se divili, ale nejjednodušším stylem na učení je znak. Děti se nejdříve učí splývat na zádech, pak se naučí obejmout u toho destičku a kopat, no a nakonec jim tu destičku odeberou a přidají se aspoň tak nějak ruce a voilá. No ale ještě to bude chvíli trvat. Theušku to ve vodě baví a učitelky jsou velmi entuziastické, takže tam chodí opravdu rád. Jako ostatně na všechny pohybové aktivity.

Začíná kreslit (víceméně už asi definitivně levou rukou), stavět malé lego (duplo skoro úplně přeskočil) a hlavně hrát imaginativní hry! Stačí k tomu pár papírových postaviček a už jedeme. “Dneska bude mít Gekko narozeniny a poprvé se setká s Optimusem Prime.” (To je transformer. To je taková hračka, co se přestaví z robota na auto. To je jedno.) A zítra zase jiný scénář. Zmenšovací paprsek. Vše polykací žvýkačka. Silové pole. Neviditelnej.

A taky roste emocionálně – je kreativní, vyjadřuje lásku, snaží se pracovat se vztekem, umí se pochválit, ale taky vzdoruje, neposlechne, odmlouvá… tyhlety “pubertální” dovednosti. Chce to věnovat mu opravdu pozornost, držet pevně hranice, dodávat nepřerušovaný tok programu a jídla nenápadně manipulujíce k nedetekovatelnému odpočinku :-D. Easy!

[Cist dal →]

Na celodenní výlety a výpravy jezdíme celkem často, ale ještě nikdy jsme s dětmi nekempovali přes noc – špatně spali, člověk i na odpolední výlet v parku tahá plné auto krámů, moc se nevyspíte a čůrat chodíte za keříček (v poušti ovšem vhodně situovaný nejmíň kilometr daleko :-D). Ale Theo se toho hrozně domáhal, už si ani moc nepamatuju, kde k tomu přišel. Asi jsme mu to v nějakém záchvatu dobrodružnosti slíbili :). Mezi přáteli jsme rozhlásili, že plánujeme na příští víkend kempovačku na pláži – něco jednoduchého, žádné duny – jenže ve čtvrtek v noci proběhla Dohou brutáááální bouřka, výletu se nikdo ze známých nedomáhal a nám se upřímně ani nechtělo do případné šlamastiky nikoho tahat, takže jsme vyrazili sami. S plným autem krámů. A stanem

[Cist dal →]

Po dvou letech jsme se už museli nechat vyblejsknout, chtělo to přidat Sárunku x-). Jaro a narozeniny obou dětí k tomu poskytly i dobrou příležitost.

Tentokrát jsme zvolili více “arabské” prostředí a fotili jsme u amfiteátru, fontány a v zahradách Katary. Přestože je to v místní expatské komunitě kýč jak hrom, v rámci kontextu do budoucnosti to dává smysl :).

Jestli ještě nemáte dost, tady je fotek ještě o fous víc :o) Myslím, že se povedly. Ani ne tak proto, že bychom takhle kráááásně normálně vypadali, ale proto, že hezky zachycují tu dynamiku jedinečného (a krátkého) životního období s malými dětmi.

Fotila nás Karolina Bak.

Velikonoce v Kataru na rozdíl od Vánoc netáhne masivní marketingový byznys, a tak se z jejich oslav stává dost velká improvizace. Ale tak snažíme se :).

Na veselé velikonoce jsme potřebovali:

[Cist dal →]

Dvouletá holčička!

[Cist dal →]