Rubrika — Rodinka

Klíčová otázka na úvod. Je šestileté dítě “velké” nebo “malé”? Abychom se o tom náhodou nerozhořela nesmiřitelná internetová bitva, necháme to koňovi a přiznáme Theovi vstupenku do obou týmů. Poněvadž:

Může dělat machra na Sáru, ale pak se bát spláchnutí záchodu.

Může si hrát sám na hřišti s dětmi a plavat kraula, ale pak potřebovat maminku na správné nasazení brýleček.

Může být divoký a rozjívený, ale pak málem zkolabovat únavou z odnesení talíře do myčky.

Tak si to takhle intenzivně prožívá – malejvelkej kluk. Tak nějak jako my všichni, co teprv někam jdeme :).

A ještě jedno označení získal, zatím jen předběžně, ale už se to nezadržitelně blíží – je to prvňák! Od září nás to čeká… čtení, psaní, počítání, prvouka a “výchovy”. Bude to zajímavé, hlavně v našem pojetí.

Miluje Minecraft a Sonica, taky propadnul youtuberům, kteří tyhle hry hrají, a hned si zkouší nové triky, co se od nich naučí. Samozřejmě nás o tom nezapomíná 200x denně informovat :-D.

A co jinak se za poslední půlrok seběhlo?

[Cist dal →]

[Cist dal →]

Mínus první zub! Toho času v pytlíčku v šuplíku. Aka u víly Zubínky, která k nám nějak nechtěně skrz peer pressure zavítala.

“A Theuško, co myslíš, že ti přinese?”

– “Daniel said… money!”

Teda ještě že jsem se zeptala! Takže mě vůbec nepřekvapilo, že mu podstrčila pod polštář kromě malého superhero lega taky 5 riyalů (mince, chápu, zde měla problém sehnat).

Teď jen doufat, že si na té své bezzubosti kluci nehodlají založit byznys!

Nezaháleli jsme náhodou?

Tak já náhodou jo, abyste věděli! Ostatní členové se ale nadšeně činili, jak už to tak na co-opech DHE bývá. To prostě nějak nefunguje, že by se nikdo nic zajímavého nenaučil. Že by se netěšil… Nejen proto je tahle sebranka dětí a rodičů prostě výjimečná.

[Cist dal →]

Když je žena nezkrotná, umíněná a nekonečně vynalézavá, je dobré se na to dívat s obdivem, jak se jí tohle všechno bude v životě hodit a jak si vždycky proseká cestu, kam bude potřebovat. A ne na to, jak to do té doby přežijeme my :-D.

[Cist dal →]

Nespokojenost dorazila. Druhý měsíc už byl krušnější, objevily se řevíčky večerní, autové, dopolední, odpolední… Jak to řešit? No přece šátkem Jak se tam úplně zrelaxuje a dospí, tak najednou to i v tom autě jde, do lehátka se dá na chvíli dát a směje se na nás od ucha k uchu. Šátky všem a spokojený miminka máte zpátky, vám říkám!

Jak přes den pořádně nespí, budiž, tak ale v noci je to jiná písnička. Párkrát se probudí, napije, odvrátí hlavu a dál spí. Myslím, že s utichnutím šrumce, dětského ječení a rvaček je asi vymezení dne a noci dost zřetelné. V 6:30 ráno to samozřejmě funguje analogicky :-D.

Konečně jsme také vyřídili ověření rodného listu (aby nám ho v ČR a na Slovensku uznali jako platný dokument), ověření tohoto ověření na obou ambasádách (aby nám ho opravdu uznali jako platný dokument :-D) a náhradní pas, na který můžeme v následujících 6 měsících odjet do Evropy. Zařizování bylo (už ne až tak překvapivě) zase plné zvratů a ne-u-vě-ři-tel-ných momentů.

Jinak jí vypadalo ještě více vlasů, zmodraly jí oči, zakulatily se tváře a ty stehna! Je to prostě čupr baba x-).

[Cist dal →]

Tihle dva a ty jejich pusy nevymáchané zase na scéně :). I kdybych se nad tím měla zasmát zase jen já, tak tohle všechno stálo za zápis. A jestli to rozesměje kdokoli další, tak jedině dobře. Ať máte hezký den!

[Cist dal →]