Rubrika — Rodinka

Z malého děvčátka malou slečnou snadno a rychle! Jen co odezní tahle separační (existenční) krize, vyloupne se ještě sebevědomější, samostatnější a rozhodnější. Živě to vidím! Zatím trvá absolutní netolerance separace, i když záblesky tam jsou!

Nejoblíbenější hrou zůstává “budeme si s nima mluvit” :). A je to jedno, jestli jsou to panenky, autíčka nebo houby do vany! Je to neskutečně roztomilá hra, ale sakra náročná na pozornost a spolupráci (rodiče!) :-D.

[Cist dal →]

Od české školy, ve které je Theo zapsaný k domácí výuce, jsme v rámci zahájení školního roku 2017/2018 také dostali pozvánku na “pasování prvňáčků”. Docela nám to sedlo do prázdninového kalendáře, a tak jsme rozhodli s nimi oficiálně tu naši cestu za “vzděláním” vykopnout :). Byl to nakonec fajn den! Ale tak samozřejmě že jsme hned na úvod zaspali. Takhle my to vedem :-D.

[Cist dal →]

Ty zuby jí ale dávají zabrat. A to ani nejsou ty, co by se časově vešly do tohoto ročenkového zápisu!

Může s nimi ale souviset i to špatné spaní – přes den i přes noc. Ale spíš to bude prostě tím, že se jí postupně štelují dvě tři spaní místo skoro pěti (desetiminutovek). Nejhůř tu ospalost snáší v autě, nejlíp na rukách a někdy v kočárku.

Dál se plazí a péruje na kolínkách, plnohodnotné lezení po čtyřech to ještě není. Ale zase ji baví klečet a o všechno se stavět. Nejlepší opěra a překážka jsem samosebou já, nechci se teda chlubit :-D.

[Cist dal →]

Ještě i celý druhý měsíc našich prázdnin jsme měli strávit v Čechách bez Ivana. Když se ale v kalendáři rozbil na jednotlivé týdny – s babičkou, druhou babičkou, na táboře, v Liberci… bylo už předem jasné, že to uteče jako nic.

Horké dny jsme využili k dobudovávání hrací části zahrady a seznamování se sousedy :). Stačí bazének, hadice, vodní balónky a stížnost na nějaké horko nepřišla snad ani jedna. Bylo vlastně vůbec horko?

[Cist dal →]

Nic nenechá ležet, všechno ji zajímá, rozebírá, matlá se v tom a rejpe. Sára. Senzomotorické dítě.

Ve čtvrtek jsme přijeli k našim do Liberce, už jsme se chystali ke spaní, když přišla Sárunka s pláčem. Tím se její ospalost projevuje často, ale přece jenom bylo něco jinak. Ne a ne ji uklidnit. Začala nám vyprávět, že si strčila baterku do nosu.

Jakou baterku? Kam sis ji strčila?? Ukaž!!! 

[Cist dal →]

Ó jak se dynamika našeho života změnila. Zojinka se plazí! Mám flashbacky, jak jsem se Sárou všude tahala deku, abych ji mohla hned položit. Lavička, židle, podržet na rukách – neexistuje. Ale taky to znamená více času stráveného s hračkami, aniž by jí někam padaly :-D. Má ráda provlíkačku nebo molitanové kostičky (a mobil a dálkové ovládání pochopitelně).

Taky jí vylezl první zub! :o) Nenaplňuje ji to zrovna bonusovou dávkou dobré nálady, víc se budí a  hůř přes den usíná, ale to může být i celkovou větší zvědavostí. Co kdyby jí něco odlezlo, že.

[Cist dal →]

“Já mám jenom či, ale Zojinka má nula!” informuje, nezřídka náhodné kolemjdoucí, Sárunka o věkových hladinách naší rodiny. Tak teď by jí mohla přiznat aspoň tu půlku, ne? Jdu to vyjednat.

Veselému miminku to ale žíly netrhá, ta se směje, kouká, houpe div se na zahradu nevystřelí. Včera se v lehátku sama dokonce uspala, zatímco jsem chystala oběd. V posteli taky spí ráda, v Manduce jen když jsme v terénu. To jsou věci…

Krásně drží předměty, ráda má hlavně kroužky a plínku a všeeechno hned do pusy. Točí se na břicho a když už tam, tak dokola a dokonce si pod sebe začíná podsouvat i kolena. Jako prrr, kámoško.

[Cist dal →]